Rozhovor

Pracuje se nám společně celkem snadno. Je tovýsledek jednak desetileté spolupráce s NATO v rámci Partnerstvípro mír a jednak našich zkušeností z Bosny a Hercegoviny, kdeŠvédsko mělo v devadesátých letech dvanáct praporů. V Kosovu užnavíc spolupracujeme pět let. Všichni příslušníci – ať z NATO čiodjinud – jsou konec konců hlavně vojáky se stejným výcvikem astejnými hodnotami. Díky tomu je celková zkušenost nesmírněpozitivní.

Nejdůležitějším úkolem je pro mě to samé,jako pro každého velícího důstojníka, ať z partnerské nebo členskézemě NATO: z ozbrojené síly osmi států, ze kterých se MNB Středskládá, vytěžit ty nejlepší schopnosti. Znamená to proměnitmnohonárodnost v sílu, nikoliv ve slabost.

Nesmírně důležitá je harmonizace štábníchpostupů a komunikačních systémů. Co se týká výcviku a přípravymladých vojáků, poddůstojníků a důstojníků pro mezinárodní operace,nejdůležitější je základní schopnost - dohovořit se společnýmjazykem. Je absolutně nejdůležitější, aby všichni byli schopnivzájemně komunikovat anglicky.

Příslušníci mírových sil musí býtspravedliví, odhodlaní a přátelští. To platí pro všechny druhymírových operací. Místní lidé musejí konstatovat, že se příslušníkmírových sil chová přátelsky k těm, kteří s ním spolupracují, aledokáže být tvrdý na ty, kteří jsou proti němu. Pouze takovýmzpůsobem si příslušníci mírové mise zajistí jak respekt místníchobyvatel, tak respekt jiných mezinárodních organizací, které voblasti spolupracují, což je základem úspěchu mise.Nejdůležitějšími schopnostmi jsou jednoduše ty, které formujídobrého vojáka. A dobrý voják vyvolává na všech stranáchrespekt.

Rozdíly nejsou v etnickém původu. Místníobyvatelstvo, a to jak Albánci, tak Srbové, chovají k vojákům zpartnerských zemí celkově stejný respekt jako k vojákům z členskýchzemí NATO. Měl bych se nicméně zmínit o jedné výjimce z tohotopravidla. Zatímco obyčejní, upřímní lidé všech etnických původůpřistupují k příslušníkům mírových misí velmi vstřícně, kriminálníživly a lidé s destruktivními politickými úmysly se k nám chovajínepřátelsky. Je to možná dobré znamení, protože naznačuje, že senám naše práce daří.

Pro všechny příslušníky mírových misí, hlavněpro důstojníky ve vedoucích pozicích, je studium pozadí konfliktu ahistorie oblasti a jeho obyvatelstva nesmírně důležité. V tomtoohledu mám velkou výhodu, neboť jsem zde v roce 2000 působil jakovelící důstojník švédského praporu a mohu na tuto zkušenostnavázat. Práce velitele bojového uskupení není pochopitelně to saméjako práce brigádního generála, ale zkušenosti ze své předchozíšestiměsíční služby jsem ve svém novém postavení dobře zúročil.Dále je důležité mít dobré poradce. Než jsem se do Kosova vrátil,postaral jsem se o to, abych byl obklopen výjimečně dobrýmikolegy.

Mým úkolem je ochraňovat všechny etnickéskupiny, osoby, organizace a kohokoli a cokoli se nachází ve stavuohrožení. Nemám žádné statistiky týkající se údajů, kolik časuvěnujeme té které komunitě. Na těchto otázkách pracujeme společně spolicejními silami. Myslím, že bezpečnost je důležitým faktorem,který potenciální navrátilec zvažuje, když činí rozhodnutí, zda sevrátit či nikoli. Ale není to jediný faktor. Vyhlídky na návratyproto záleží na kombinaci několika faktorů. Nesmírně důležitý jenapříklad stav ekonomiky. Podporujeme každého, kdo se chce vrátit,a za tímto účelem se pokoušíme vytvořit co nejbezpečnější anejspolehlivější prostředí.

Porovnám-li dnešní situaci se situací předtřemi roky, nevidím v popularitě KFOR žádnou změnu, a dokud budemedosahovat dobrých výsledků, žádnou změnu v tomto ohledu neočekávám.Konečné politické řešení pro Kosovo by mi patrně usnadnilo práci.Všichni ale musíme respektovat skutečnost, že se jedná o proces,jež si nezbytně vyžádá čas, jelikož najít řešení pro množstvíproblémů, které s Kosovem souvisejí, je nesmírně obtížné. Svýmmužům říkám, že naším úkolem je vytvořit bezpečné a spolehlivéprostředí a doufat, že to pomůže k dosažení politickéhořešení.

Rád bych zdůraznil dva faktory. Prvním jedlouholetá zkušenost, kterou se na poli mírových operací můžemepochlubit. Švédsko se operací na prosazování míru účastní odčtyřicátých let dvacátého století a švédští příslušníci mírovýchmisí mají zkušenosti ze Středního východu, Kypru, Konga i Bosny aHercegoviny a Kosova. Jsme hrdi na naši tradici v prosazování mírua na zkušenosti, které do KFOR přinášíme. Druhým faktorem je systémbranné povinnosti, který ve Švédsku existuje. Naše poslání stavímena lidech, kteří prošli výcvikem v rámci branné povinnosti a časemse dobrovolně přihlásili do služby v konkrétní misi. Díky tomutosystému přináší každý švédský voják do operace KFOR i civilníschopnosti, takže v našem středu najdete učitele, instalatéry,policisty a mnohé další profese. Tyto občanské schopnosti mohou býtpři operacích na podporu a udržení míru nesmírně užitečné, zvláštěpak při přímém styku s civilním obyvatelstvem.

Na tuto misi jsme se před příchodem do Kosovamuseli velmi pečlivě připravovat. Při práci v terénu po boku silNATO jsme měli možnost naučit se jak pracovní metody a prakticképostupy Aliance, tak způsoby, jakým NATO provádí operačníplánování. Při spolupráci s NATO, nebo s jinou mezinárodníorganizací, máme každodenní možnost porovnání s příslušníky jinýcharmád. Nejedná se o žádné soutěžení. Je to naopak konstruktivnívýměna informací a názorů, což je velmi pozitivní věc. Pro mne,jako švédského důstojníka, byla tato zkušenost z profesionálního iosobního hlediska mimořádně velkým přínosem. Dostalo se mi takékvalitní podpory ze strany NATO, mého velitele, generálporučíkaHolgera Kammerhoffa, a důstojnických sborů všech osmi zemízastoupených v MNB Střed.

Podle četných studií průzkumu veřejnéhomínění, uskutečněných ústavy jako je Gallup Institute, si většinaŠvédů členství v NATO nepřeje. V těchto průzkumech však není nikdypoložena otázka, co si Švédové myslí o spolupráci Švédska s NATO.Já se domnívám, že většina Švédů souhlasí s tím, že s NATOspolupracujeme v rámci Partnerství pro mír a mírových misí vKosovu, Bosně a Hercegovině, a v budoucnosti případně i na jinýchmístech. Dle mého názoru se hodně učíme ze spolupráce s různýmiarmádami, lidmi a organizacemi v rámci struktury NATO. Jsempřesvědčen, že na tomto poli můžeme i nadále přispívat kespolečnému mezinárodnímu úsilí o mír. Otázka, zda jednoho dne doAliance vstoupíme, je politického charakteru, a k jejímuzodpovězení je kompetentní některý politický činitel.