Partnerstvím k upevňování bezpečnosti

Další rozvoj vztahů NATO s partnerskými zeměmibude hlavním bodem programu příštího summitu Aliance v Istanbulu, vletošním červnu. Původním cílem politické koncepce Partnerství byloodstranění překážek mezi bývalými nepřáteli a vybudováníbezpečnostního prostředí pomocí dialogu a spolupráce. Současné cílejsou podstatně náročnější – partnerské státy se v rámci NATOzavázaly k plnění bezpečnostních úkolů 21.století.

NATO se transformovalo, Partnerství serozvíjelo. Ve všech oblastech – od mírových poslání přes obranuproti novým hrozbám terorismu až po boj s proliferací zbraníhromadného ničení – mají nyní partnerské země důležitou úlohu připřípravě a implementaci odpovědí NATO na tato nová nebezpečí. Radya pomoc ze strany Aliance v rámci Partnerství se staly nezbytnýmiaspekty při reorganizaci ozbrojených složek partnerskýchzemí.

NATO konzultuje své partnery prostřednictvímRady euroatlantického partnerství (EAPC), která poskytuje celkovýpolitický rámec pro vztahy s partnerskými státy. Každý partnerskýstát je rovněž oprávněný budovat své individuální vztahy s NATO vrámci programu PfP, ze kterého si může vybrat vlastní priority prospolupráci. Tyto dva základní mechanismy Partnerství se stalyklíčovými součástmi při budování euroatlantickébezpečnosti.

Pro zachování dynamismu a relevancePartnerství ve vztahu k Alianci je zapotřebí se trvale adaptovat navyvíjející se priority NATO. Vzhledem k důležitému postavení NATOjako garanta bezpečnosti ve světě je přirozené, že partnerské státyse snaží s ním rozvíjet těsné vztahy. Partnerství však rovněž musípro tyto státy zůstat atraktivní a pomáhat jim průběžně plnitjejich očekávání. Aliance a partneři připravují pro summit vIstanbulu, koncem června, konfrontaci s některýmiúkoly.

Zaprvé, početní rovnováha mezi spojenci apartnery se změnila. Dne 29.června se sedm partnerských států –Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko aSlovinsko – stalo spojenci. Poprvé má Aliance více členů (26) nežpartnerů (20). Aliance tedy musí být připravena na aktivnější úlohua program Partnerství stimulovat. Je to rovněž příležitost propřehodnocení společných priorit.

Zadruhé, partnerské státy tvoří velmirozdílnou skupinu. Jsou v ní strategicky důležité země Kavkazu astřední Asie, a také neangažované státy západní Evropy. Praktickykaždý stát má jiné bezpečnostní potřeby a požadavky a výsledkem je,že priority a cíle Partnerství jsou velmi rozličné. ProgramPartnerství musí být dostatečně flexibilní, aby je všechnyzvládl.

Například, co se týká zemí Kavkazu a středníAsie, Partnerství musí pomáhat zejména v jejich úsilí o dosaženíinterních reforem. S ohledem na zkušenosti Aliance v oblastireorganizace obrany a zvláště Akčního členského plánu novýchčlenských států bude jádrem tohoto procesu pomoc při reorganizaciobranných a armádních struktur těchto zemí.

K úspěšné reorganizaci na poli bezpečnosti aobrany je však zapotřebí se rovněž zaměřit na ostatní důležitéoblasti interních reforem. K tomu účelu Aliance vypracovalaIndividuální akční plán partnerství (IPAP), který shrnuje všechnykooperační mechanismy interakcí s NATO a zvyšuje orientaci nadomácí reformy. Tento plán by měl jasně vytyčovat priorityspolupráce individuálního partnera, a rovněž být zárukou, že různékooperační mechanismy přímo odpovídají těmtoprioritám.

Až dosud několik partnerů projevilo zájem otuto iniciativu; Gruzie se stala prvním členem IPAP na základěPrezentačního dokumentu, který její prezident, Michail Saakašvili,předložil dne 6.dubna v hlavním sídle NATO. (Podrobnosti jsouuvedeny v článku Jak správně chápat program Partnerství promír od Susan Pondové v tomto čísle Review).

Zatímco někteří partneři zdokonalují svéobranné struktury a schopnosti, jiní jsou schopni přispívat velkouměrou do ozbrojených sil v rámci operací řízených Aliancí. Švédskéútvary, například, mají mimořádně důležitou roli při obnově míru apořádku v Kosovu od vypuknutí vážných nepokojů v březnu letošníhoroku. Proto je zvlášť důležité, aby partnerské mechanismy NATOzajistily i nadále účast těchto partnerů na rozhodovacíchprocesech, a rovněž vliv na přípravu a řízení misí, které již plní,nebo na kterých by se chtěli podílet.

Zatřetí, partnerství musí držet krok stransformací NATO. Boj proti terorismu je dnes nejdůležitějšímúkolem Aliance. Teroristické útoky na USA dne 11.září 2001 vedlypoprvé v historii Aliance k invokaci článku 5 Severoatlantickésmlouvy. Druhý den, všech 46 členských států EAPC bezpodmínečněodsoudilo tyto útoky na New York a Washington, a závazalo se kespolečnému rozdrcení terorismu. Vzhledem k tomu, že i někteřípartneři se rovněž stali obětmi teroristických útoků, chtějí sepodílet na úsilí NATO o zdokonalení spolupráce v boji protiterorismu.

Praktická činnost v této oblasti budepokračovat v rámci Akčního plánu partnerství protiterorismu. Plán je určen k prosazování a usnadňováníspolupráce mezi státy EAPC prostřednictvím politických konzultací apraktických programů pod záštitou EAPC a Partnerství pro mír.(Podrobnosti o Akčním plánu partnerství proti terorismujsou uvedeny v článku Partnerská spolupráce v boji protiterorismu od Osmana Yavuzalpa v jarním čísle NATOReview 2003).

Samotní vedoucí představitelé NATO sezavázali ke zdokonalování vojenských schopností v rámci celé řadynových poslání nezbytných pro konfrontaci s novými hrozbami.Spojenecká vojska musí být schopna se rychle přemisťovat kamkolivje třeba a udržovat bojeschopnost bez ohledu na vzdálenost a čas,zvláště v situacích, kdy lze předpokládat nukleární, biologickénebo chemické nebezpečí.

Je-li některá partnerské země rozhodnuta sepodílet na nejdůležitějších operacích pod vedením NATO, musísestavit jednotky, které odpovídají příslušným kritériím. Procesplánování a hodnocení (PARP) byl po dlouhou dobu nástrojem přípravypartnerských útvarů na jednotlivé mise, neboť rozvíjel příslušnévojenské schopnosti na základě norem NATO. Tento proces se začalnápadně podobat procesu plánování obrany NATO, a proto je třeba vněm pokračovat v zájmu zajištění schopnosti partnerů účastnit sespolečných misí nejefektivnějším způsobem.

Patrně nejlepším příkladem rozvoje NATO vnedávných letech je jeho nasazení v Afghánistánu. Od srpna 2003řídí Aliance sbor Mezinárodních asistenčních sil (ISAF) s cílemnastolení míru a stability v této zemi, a definitivní likvidacevšech potencionálních základen k teroristickéčinnosti.

Operace v Afghánistánu, daleko za tradičnímperimetrem působnosti, zdůrazňuje důvody, proč je Partnerství takdůležité pro Alianci, a také proč Aliance potřebuje věnovat vícepozornosti partnerům ze střední Asie. V současné době se celkem osmpartnerských států podílí na této misi, z nichž někteří poskytujíspeciální útvary, jako jsou vojenská policie nebo odminovacíjednotka. Tyto jsou zpravidla v malém množství, ale jsou důležitousložkou vyrovnané vojenské struktury, která je klíčem k úspěchukaždé operace.

Partnerské státy střední Asie sloužily jakovedlejší formace pro zajišťování logistické asistence silám ISAF,neboť výzbroj a vojenská technika musí tranzitovat přes územíněkolika partnerských států než se dostane do Afghánistánu. Vztahynavázané a pěstované díky Partnerství pro mír byly pro NATOpodkladem pro koncepci bilaterálních dohod o tranzitu materiálupřes tyto státy a pobytu ozbrojených sil na jejichúzemí.

Díky etnické různorodosti Afghánistánu majíněkteří středoasijští partneři vliv na důležité místní aktérypolitického života, které lze využít pro podporu cílů ISAF.Výsledkem je, že státy střední Asie, kdysi považované za periferiieuroatlantického prostoru, tvoří dnes významnou oblast Aliance,které Partnerství může využít.

Partnerství je zapotřebí trvale adaptovat navyvíjející se priority NATO

Začtvrté, Partnerství musí zůstat otevřenépro nové státy. Republika Bosna a Hercegovina a Federativnírepublika Srbsko a Černá hora již projevily přání přistoupit k PfP.Aliance se k tomu jasně vyjádřila prohlášením, podle kterého obězemě musí splnit všechny stanovené podmínky, zvláště co se týkánáležité spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalouJugoslávii v Haagu.

Zapáté, Partnerství musí nadále plnit svépůvodní poslání a být fórem pro konzultace s partnery na témaproblémů, které se týkají především aktuálních bezpečnostníchotázek. Partnerství má k dispozici celou řadu různých mechanismůpro styk mezi jednotlivými spojenci a partnery, nebo v malýchskupinách sdružených podle předmětu diskuze. Musí být zachovánapřitažlivost těchto různých mechanismů, pro spojence i propartnery.

Poslední série zasedání EAPC na úrovnivelvyslanců, uskutečněných v tomto roce, byla věnována mnohýmproblémům důležitých pro spojence i pro partnery, včetně vývojesituace na Balkánu, boje proti proliferaci zbraní hromadného ničenía terorismu. EAPC rozhodla zřídit nové tzv. bezpečnostní fórumEAPC, které bude zasedat jednou v roce na vysoké úrovni za účelemprojednání významných bezpečnostních problémů, a nejlepších způsobůse s nimi vypořádat.

Zdokonalená politická koncepce Partnerstvíbyla nesmírně úspěšná pro změnu bezpečnostního prostředí veuroatlantickém prostoru. Prosazováním politické a vojenskévzájemné operační součinnosti se Partnerství zasloužilo o vznikopravdové euroatlantické bezpečnostní kultury, kterou se stalopevné odhodlání spolupracovat na vyřešení vážných bezpečnostníchproblémů uvnitř i mimo euroatlantického společenství národů.Společně s pokračujícím rozvojem spolupráce 26 členských a 20partnerských států Aliance bude vzrůstat schopnost plnit kolektivníúkoly kolektivním způsobem. Summit v Istanbulu potvrdí tutotendenci a vytyčí další cestu vpřed.

Robert Weaver je vedoucím sekcemezinárodních vztahů a politických záležitostí v divizi politickýchzáležitostí a bezpečnostní politiky NATO.