JAZYK
Česká verze NATO Review přichází on-line přibližně dva týdny po verzi anglické z důvodu překladu původních textů.
STRUČNĚ O NATO REVIEW
ZASÍLÁNÍ PŘÍSPĚVKŮ
INFORMACE O AUTORSKÝCH PRÁVECH
REDAKČNÍ TÝM
 RSS
ZAŠLETE TENTO ČLÁNEK PŘÁTELŮM
PŘIHLÁŠENÍ ON-LINE NATO REVIEW
  

Otazník nad volbami v Afghánistánu - budou výsledky odpovídat současné polarizaci kmenových sil a etnické diferenciaci?

Rozhodujícím faktorem může být věrnost k etnickému původu.

Mohou být výsledky voleb v rozporu s etnickým rozdělení země? Dr.Mayoddin Mehdi posuzuje perspektivy spravedlivých voleb v kontextu silných kmenových stran.

Ve většině zemí jsou volby nástrojem k prosazení konečného řešení otázek, se kterými jsou konfrontováni političtí činitelé a představitelé státu. Hlavním argumentem je fakt, že volby jsou rozhodujícím hlasem lidu.

My jsme si však vědomi skutečnosti, že v naší zemi, v Afghánistánu, počet různých frakcí odmítajících tuto realitu není zanedbatelný. Některé podobné skupiny obyvatelstva považují dokonce volby za porušení islámské víry a odmítají uznávat výsledky i dokonale transparentních a řádných voleb. K těmto skupinám patří bohužel především hlavní aktéři současného konfliktu.

Tato situace je největší překážkou voleb. Tyto frakce totiž uznávají zbraně a ne volby jako "racionální" řešení sporů. Některé mají dokonce podporu ze zahraničí. Pro dosažení svých politických a rasových cílů se odvolávají na islám a na šáríu. V tomto případě však islám, společnou víru všech kmenů Afghánistánu, interpretují vlastním způsobem.

Bez jakékoliv nadsázky lze konstatovat, že první, druhé, a v podstatě všechny předcházející volby, byly volbami kmenovými.

Jiní obyvatelé, kteří nepovažují hlasování v rozporu se zásadami islámu, jsou však k volbám skeptičtí. Voleb se sice účastní, ale hlasují pro kandidáta patřícího k jejich etnické skupině. Bez jakékoliv nadsázky lze konstatovat, že první, druhé, a v podstatě všechny předcházející volby, byly volbami kmenovými.

Nechci tím říci, že výsledky voleb odpovídaly etnickému profilu Afghánistánu. Pouze chci zdůraznit, že tato skupina obyvatelstva sice uznává zákonnost voleb, ale považuje je za oficiální potvrzení nadřazenosti svého kmenu. Svědčí o tom skutečnost, že po skončení minulých voleb, političtí komentátoři, blízcí prezidentovi Karzaiovi, prezentovali veřejnosti etnickou interpretaci výsledků. Výsledky voleb hodnotili jako důkaz početní převahy určitého kmenu a prezidenta Karzaie nazvaly vůdcem tohoto kmenu.

ISAF/NATO

Volby mají schopnost Afghánce sjednotit - nebo rozdělit.

V souladu se stejnou logikou, některé politické frakce považovaly výsledky voleb za vstupenku do vlády. Příkladem je nedávné prohlášení afghánského ministra spravedlnosti, Sarwara Danishe, který prohlásil, že jeho strana, vedená Karimem Khalilim, podporovala prezidenta Karzaie na základě dohody, že získá 20 procent ministerských postů.

Je tedy možné dokazovat, že hodnocení politické struktury jako celku (a zvláště voleb) z etnického hlediska je oficiálním názorem na státní moc. Jiné projevy tohoto názoru mohou být konstatovány ve "složení vedení státu" a při zakládání politických stran, registrovaných ministerstvem spravedlnosti.

Prezident zastupuje jeden kmen a viceprezidenti ostatní kmeny. Jinými slovy, afghánský volební systém nepřipouští, aby se člen etnické menšiny stal prezidentem nebo viceprezidentem. Ministr zahraničních věcí Afghánistánu komentoval vítězství Baracka Obamy v amerických volbách v časopise 8 Sobh dojemnou větou: "Dožiji se někdy té chvíle, kdy se v mé vlastní zemi stane prezidentem Házárá, Tádžík, Uzbek ...?"

Etnický názor na politický systém a volby byl institucionalizován také jiným způsobem. Dnes je v Afghánistánu registrováno přes sto politických stran.

Kvantitativně nejslabší z nich jsou strany považující se za národní, například strany, které se označují za "celoafghánské". Naopak, strany některých kmenů nebo strany některých náboženských tendencí jsou silné. Schopnost stimulovat a mobilizovat lid je v rukou politických aktérů, jejichž zbraněmi jsou "etnický původ" a "náboženství". Ve vládě Karzaie zastávají příslušnící těchto stran vysoké funkce, zatímco sám prezident prohlašuje, že kmenové a náboženské strany nenávidí. Šíří oblíbený názor, že lid nemá na tyto strany dobré vzpomínky. Z tohoto důvodu afghánský volební zákon neposkytuje žádná práva politickým stranám.

V tomto bodě jsme konfrontováni s otázkou, zda nastávající volby budou opět založeny na kmenové příslušnosti pouze z příčiny, že silné strany jsou kmenového charakteru.

Afghánský politický systém je na tomto úseku vystaven dalšímu paradoxu: na jednu stranu právo na demokracii, na druhou stranu odpor k "celoafghánským" nebo "národním" stranám. Státní moc Afghánistánu (přinejmenším vláda, justice a parlament) nikdy neprojevila a neprojevuje snahu přiznat, že nejlepším, nejmodernějším a nejzkušenějším prostředkem k budování státních struktur a k odstranění kmenového systému je zakládání politických stran s celostátním zastoupením. Tento postup úspěšně vyzkoušely jiné multietnické státy, ve kterých je rozšířeno více náboženství, například Indie.

V tomto bodě jsme konfrontováni s otázkou, zda nastávající volby budou opět založeny na kmenové příslušnosti pouze z příčiny, že silné strany jsou kmenového charakteru.

Neměli bychom zapomínat na fakt, že základy současného režimu byly položeny na konferenci v Bonnu. Na tomto zasedání získal Abdul Sattar Seerat většinu hlasů v mezifrakčních volbách (Římská osa), avšak nebylo mu umožněno stát se předsedou prozatímní vlády pouze z toho důvodu, že nepatřil k majoritnímu kmenu. Jeho místo zaujal Hamid Karzai, který získal pouze 3 hlasy, oproti 13 hlasům ve prospěch Seerata. Mezinárodní společenství souhlasilo s tímto nedemokratickým postupem, neboť problémy Afghánistánu pramenily v té době ze ztráty moci majoritní etnické skupiny. Tato událost posílila strany s kmenovou platformou a kmenovou politickou koncepcí.

ISAF/NATO

Ve většině zemí jsou volby nástrojem řešení problémů. Bude tomu tak i v Afghánistánu?

Jiným paradoxem v přístupu mezinárodního společenství je fakt, že na jedné straně hlásá konec vlády válečných gangů a jejich obvinění z porušování lidských práv, na straně druhé usnadňuje a podporuje jejich existenci a prosperitu. Je si vědomo, že díky velkému bohatství mají tito lidé stále velký vliv ve svých kmenech, což znamená, že "mají hlasy". V posledních osmi letech se mezinárodní společenství nikdy nesnažilo podporovat spolehlivou, nekmenovou, sekulární a celonárodní opozici. Naopak, navzdory široce hlásanému odporu k vůdcům soukromých milic gangů, mezinárodní společenství tyto válečníky vždy konzultovalo.

Mohou nadcházející volby být považovány za vhodné řešení těchto problémů za předpokladu, že souhlasíme s faktem, že hlavním problémem afghánské vlády a mezinárodního společenství je válka a nedostatek bezpečnosti?

Pro správnou odpověď se musíme vrátit do historie a stručně pohlédnout na původ války a afghánské krize ve svém celku.

Do roku 1978 byla u moci vláda, jejíž legitimnost zajišťovaly tři tradiční zdroje - kmenová struktura, politické dědictví a podpora kléru. Státní převrat dne 27.dubna tohoto roku oddělil vládu od politického dědictví a podpory kléru. Vítězství mudžáhedínů v roce 1992 však znovu nastolilo princip náboženské podpory vládě, ovšem bez kmenových kořenů.

Následující frakční konflikty a občanská válka byly vyvolány touto situaci. Bonnská konference a přítomnost mezinárodních jednotek v Afghánistánu se nezaměřily na vymýcení a zásadní řešení těchto komponentů krize.

Mezinárodní síly sice svrhly vládu Tálibánu, ale nedokázaly Tálibán, ani jejich spojence, zničit, a to ze dvou důvodů - prvním byla přítomnost silných osobností v nově ustavené afghánské vládě, které se postavily proti rozdrcení Tálibánu, druhým nesouhlas Pákistánu, jehož mocná armáda Tálibán vybudovala a podporovala, a pochopitelně nechtěla ztratit tuto účinnou zbraň.

Nadcházející afghánské volby tuto situaci nevyřeší. Jsem přesvědčen, že Tálibán se bude těšit podpoře Pákistánu dokud mezinárodní společenství nezaručí, že Afghánistán se vzdá svých teritoriálních nároků vůči Pakistánu výměnou za jeho souhlas s neutralizací Tálibánu. Proto se také afghánská společnost obává, že nevyhrají-li volby Paštúnové, vrátí se občanská válka z 90.let.

Volby mohou být prostředkem pro řešení krize pouze za předpokladu, že bude obnoven proces budování státních struktur.

Toto konstatování mě vede k následujícím dvěma závěrům:

Za prvé, volby mohou být prostředkem pro řešení krize pouze za předpokladu, že bude obnoven proces budování státních struktur. Mezinárodní společenství však musí v praxi dokázat, že neusiluje o podporu kmenových struktur, a že podporuje vytvoření politické opozice s celostátním zastoupením.

Za druhé, mezinárodní společenství selhalo při řešení základních komponentů krize ignorováním hraničních sporů mezi Afghánistánem a Pakistánem. Někteří političtí analytici se domnívají, že mezinárodní společenství by mělo garantovat výsostnost současných hranic Pákistánu z toho důvodu, aby se tato země vzdala destabilizace Afghánistánu Tálibánem. Je to otázka času; někteří političtí experti totiž označují nový plán Obamovy vlády v Afghánistánu za koncepci strategie odchodu amerických sil ze země. Tato alternativa je znepokojující, neboť vyvolává obavy z návratu Tálibánu k moci.

Zatím se zdá, že pokud zůstane po volbách u moci Hamid Karzai, s podporou USA, současná krize nejenže bude pokračovat, ale ještě více se prohloubí. V současné době Karzai využívá, z titulu kandidáta, všech prostředků a pravomocí hlavy státu. Mezinárodní společenství se dopustí velké chyby, bude-li se domnívat, že Afghánci považují budoucí volby za transparentní, a že budou spokojeni s jejich výsledky.

Afghánské volby se mohou obrátit v demokratický proces a stát se nástrojem k nastolení a zajištění bezpečnosti a spravedlnosti. Avšak pouze za podmínky, že Západ uzná oba dva výše uvedené závěry jako hlavní příčiny krize - a hlavní překážky stability a bezpečnosti země.

Sdílet následující:    DiggIt   MySpace   Facebook   Delicious   Permalink