Úvod k Souhrnné politické směrnici

Jednomyslný souhlas: Nejvyšší státní představitelé členských států NATO schválili v Rize Souhrnnou politickou směrnici. (©?.????)
Paul Savereux zkoumá význam tohoto velmi důležitého politického dokumentu Aliance, který byl nedávno zpřístupněn veřejnosti.
Uprostřed rižského summitu bylo oznámeno, že nejvyšší představitelé členských států NATO podepsali dokument nazvaný "Souhrnná politická směrnice" ("Comprehensive Political Guidance" - CPG) a schválili jeho zveřejnění. Co znamená tato Směrnice ? Jak se zrodila, jaké jsou její nejdůležitější aspekty a jaký je její význam pro Alianci dnes a jaký bude v budoucnosti?

Stručný pohled na Souhrnnou politickou směrnici

Jedná se o velmi důležitý dokument, který stanoví rámec a politickou linii probíhající transformace NATO, vytyčující priority týkající se všech problémů schopností, vojenského plánování a zpravodajství na příštích 10-15 let. Jinými slovy: dokument poskytuje schválenou vizi a priority pokračující transformace NATO. Zde je třeba zdůraznit záměr, kterým je zdokonalení potenciálu nezbytného pro budoucí operace a mise prostřednictvím implementace CPG, a tím dosáhnout, aby Aliance zůstala účinným, spolehlivým a důležitým svazkem v 21.století.

V podstatě CPG podrobuje analýze předpokládané budoucí bezpečnostní prostředí ve světě, avšak uznává možnost nepředvídatelných událostí. Před tuto analýzu CPG staví různé typy operací, které spojenci v budoucnosti musí být schopni provést v rámci Strategického konceptu z roku 1999, a jako logický důsledek stanoví různé typy schopností, které bude Aliance potřebovat. Tato analýza je formulována všeobecně; zvláště způsob, jakým tyto schopnosti budou získány zůstává otevřený, neboť záleží na členských státech, zda budou tuto záležitost řešit individuálně nebo kolektivně prostřednictvím plánovacích procesů NATO.

Jak dokument CPG vznikl

Pro plné ocenění smyslu a významu CPG je třeba chápat souvislosti, které inspirovaly její vznik, a to zejména úsilí o přehodnocení plánovacích postupů NATO na úseku obrany koncem roku 2003 a na počátku roku 2004.

Cílem obranného plánování Aliance je vytvořit rámec, uvnitř kterého je možné harmonizovat plánovací procesy NATO a členských států tak, aby požadavky Aliance byly uspokojeny co nejefektivnějším způsobem. Prostěji to lze vyjádřit rovněž tak, že proces plánování obrany se snaží zabezpečit, aby NATO mělo k dispozici dostatečné ozbrojené síly, prostředky a schopnosti potřebné pro celou řadu misí v budoucnosti.

Souhrnná politická směrnice je velmi důležitý dokument, který stanoví rámec a politickou linii probíhající transformace NATO.
Zatímco cíl je zřetelný a jasný, implementace obranného plánování se za dlouhá léta ukázala jako velmi složitý proces, který je ovládán zejména sedmi tradičními doménami: plánování zbrojního materiálu, civilní nouzové plánování, plánování konzultací na úseku velení a řízení, plánování ozbrojených sil, plánování logistiky, plánování jaderných prostředků a plánování finančních zdrojů. Každá uvedená doména obranného plánování však byla řízena určitým výborem nebo orgánem NATO, vedena určitými směrnicemi, podílela se určitým způsobem na společném cíli a sledovala určité postupy. Kromě toho, ostatní domény, jako například zpravodajství, standardizace, vzdušná obrana nebo operační plánování, rovněž souvisí s obranným plánováním, což komplikuje tento problém. Zabezpečení koherentnosti a harmonizace spojeného úsilí všech zainteresovaných faktorů obranného plánování je důležítým úkolem, zvláště když neexistuje vyšší orgán, který požívá odpovědnost za všechny tyto domény. Severoatlantická rada je odpovědná za mnoho z nich, avšak plánování ozbrojených sil a jaderného potenciálu a některé aspekty plánování logistiky a finančních zdrojů jsou řízeny Výborem obranného plánování a Skupinou pro jaderné plánování, ve kterých je zastoupeno 25 spojeneckých států (všichni členové NATO s vyjímkou Francie, která není součástí integrované vojenské struktury Aliance).

Předchozí pokusy zdokonalit a harmonizovat postupy obranného plánování NATO se setkaly s limitovaným úspěchem, neboť se pokoušely soustředit na oblasti individuálního plánování. Tak například v roce 2004 před summitem v Istanbulu, v zájmu dosažení více holistického přístupu a v kontextu přehodnocení postupů na úseku obranného plánování, převládala tendence nakloněná existující úrovni stanovených cílů, které byly schváleny nejvyššími státními představiteli členských států a oznámeny veřejnosti. Existovalo přesvědčení, že dohoda na vysoké úrovni by byla prospěšná za předpokladu určení společné koncepce všem spojencům, spojení různých oblastí plánování na základě stejného cíle a udělení finanční subvence.

I když k dohodě nakonec nedošlo s ohledem na řízení existující úrovně stanovených cílů, přednosti rozvoje budoucí společné koncepce všech spojenců byly výslovně oceněny. Nejvyšší státní představitelé členských států Aliance, rozhodnuti učinit významný krok vpřed v Istanbulu, nařídili Stálému zasedání Severoatlantické rady vypracovat Souhrnnou politickou směrnici na podporu Strategického konceptu týkající se všech problémů schopností Aliance a oblastí obranného plánování.

Dokument CPG byl schválen v prosinci roku 2005 a stal se od té doby podkladem pro mnoho interních pracovních postupů v Alianci. Byl však zveřejněn až v listopadu roku 2006 během summitu v Rize, poté kdy byl oficiálně schválen nejvyššími státními představiteli členských států, kteří stáli rovněž u jeho zrodu.

Nejdůležitější body CPG

I když je stručná, CPG obsahuje mnoho užitečných témat. Mezi jiným zahrnuje následující: Směrnice předkládá určitý počet podrobně stanovených požadavků na schopnosti, které spojenci musí, individuálně nebo kolektivně, nabýt: Dokument CPG vymezuje hlavní priority NATO, počínaje společnými vojenskými expedicemi a schopností rozmístění a udržení bojové pohotovosti.

Směrice tvoří základ pro mechanismus řídících struktur v rámci implementace CPG uvnitř Aliance. Tento mechanismus byl fakticky zaveden v únoru roku 2006.

Jakým způsobem CPG ovlivní struktury Aliance

CPG lze situovat pod Strategický koncept z roku 1999, avšak nad ostatní směrnice týkající se schopností, jako například ministerské směrnice pro plánování; CPG je jedinou překlenující formulací směrnice, která je aplikovatelná na veškeré plánování schopností v rámci Aliance, bez ohledu na orgán nebo konfiguraci v jaké je prováděno.

CPG je mimořádná v tom, že dává odpověď na nejdůležitější otázku vztahující se na všechny oblasti plánování schopností, a sice: Co si přejí spojenci, aby NATO bylo schopno vykonávat z kvalitativního hlediska? V tomto směru CPG poskytuje společný soubor požadavků schopností a jejich priorit.

Tato nová směrnice již pomáhá v různých odvětvích plánování Aliance, je používána ostatními plánovacími orgány a agenturami a rovněž členskými státy při určování koherentních priorit. Například, určitá ministerská směrnice z roku 2006 schválená Výborem pro obranné plánování v červnu roku 2006 bere na zřetel CPG, stejně jako určitá ministerská směrnice civilního nouzového plánování schválená v lednu roku 2007. Kromě toho, MC 550, což je směrnice Vojenského výboru týkající se vojenské implementace CPG a její prováděcí předpisy, je rovněž odrazem CPG v praxi. Existují již četné důkazy, že tento dokument pomáhá při transformačním úsilí jednotlivých spojenců.

Směrnice je svojí povahou dokumentem silně orientovaným na schopnosti. Nesnaží se o definici požadavků, například ve smyslu specifických základen nebo vybavení, jako typu požadovaných lodí nebo letounů, ale spíše o určování druhu potřebných schopností a předpokládaných účinků v bojovém prostoru. Z tohoto hlediska je oblast schopností podstatně širším tématem, než pouhá hodnocení vybavení a zařízení, a zahrnuje rovněž mnoho jiných aspektů, jako jsou přidružené doktríny, postupy, organizace, výcvikové struktury, podpůrné akce a interoperabilita.

CPG poskytuje nejen vizi schopností budoucnosti, je rovněž zaměřena na podporu jednotlivých operací. Dokument je praktický a realistický a jeho hlavní linie jsou důležité pro probíhající transformaci. Například je politickým impulsem pro rozvoj efektivního přístupu k operacím snažícím se zajistit, aby jednotlivé prostředky Aliance, použité při krizových situacích a jejich řešení, byly sjednoceny za účelem získání nejlepší účinnosti a při koordinaci s ostatními aktéry.

Dokument rovněž zdůrazňuje národní požadavky týkající se zlepšení koncepce sestavování kontingentů ozbrojených sil a spravedlivého sdílení těžkostí na úseku obranných povinností členských států.

Směrnice je katalyzátorem procesu transformace NATO. Například, CPG prostřednictvím přidruženého řídícího mechanismu zdůrazňuje prospěšnost jediného konsolidovaného seznamu požadavků schopností a priorit NATO jako prostředku k maximalizaci koherence a harmonizace pomocí procesu rozvoje schopností. Velitelství spojeneckých sil pro transformaci, s podporou ostatních orgánů a agentur, se již podílí na přípravě tohoto seznamu.

Podobně, avšak ve větším měřítku, nedávno iniciované úsilí o zvýšení úrovně procesu obranného plánování a zkoumání potenciálních možností harmonizace odpovědností, postupů, časování a podávání zpráv na úrovni jednotlivých oblastí plánování bylo rovněž vyvoláno CPG a přidruženým řídícím mechanismem.

Na co CPG nemá vliv

Bylo-li výše popsáno, kde se CPG snaží ovlivnit činnost struktur Aliance, je třeba rovněž stručně vysvětlit, na co se tato směrnice nevztahuje.

CPG nenahrazuje Strategický koncept z roku 1999, naopak jej podporuje a doplňuje. Směrnice však bude pravidelně podrobena přehodnocení. Podle posledních informací, první revizi CPG lze očekávat po vypracování příštího Strategického konceptu, s největší pravděpodobností v roce 2009.

CPG se příliš neponořuje do velkých podrobností, aby poskytovala vyčerpávající direktivy pro každý plánovací obor a pro ostatní plánovací orgány; z toho důvodu požadavek nižší úrovně směrnice stále trvá.

CPG nedefinuje z kvantitativního hlediska, co si spojenci přejí, aby NATO bylo schopno vykonávat. Plánování ozbrojených sil je uvedeno v podřízeném, tajném dokumentu (ministerská směrnice z roku 2006), který je založen na principech CPG a byl schválen členskými státy v červnu roku 2006.

CPG nevyžaduje více ozbrojených sil. Vyžaduje pouze síly, které jsou více použitelné, více rozmístitelné, více účinné, a ne bezpodmínečně více početné.

Cesta k úspěšné transformaci

Závěrem lze uvést, že Souhrnná politická směrnice předkládá stručnou fundamentální vizi probíhající transformace NATO. Implementace CPG v NATO a v samotných členských státech je velmi důležitým faktorem, neboť má vést k rozvoji více použitelných schopností pro budoucí operace a mise, čímž bude zajištěno, že Aliance zůstane nadále efektivní, spolehlivou a důležitou organizací v 21.století.

Jak ukázal rižský summit a předchozí období, spojenecké státy nastoupily cestu transformace vytyčenou v CPG. Tato cesta však bude dlouhá a náročná. Hlavním úkolem spojenců je vytrvat.
...nahoru...