Go to Nato homepage
Go to Nato Review homepage
      Aktuální vydání: Podzim 2005 Minulá vydání   |  Jazyk
Prejdete na domovskou stránku NATO
 Obsah
 Předmluva
 Resumé
 Debata
 Interview
 Pohled do
 minulosti
 Naše kronika
 Analýza
 Statistika
 Přispěvatelé
 Bibliografie
 Odkazy
 Příští vydání
Prejdete na domovskou stránku NATO Review Kontakt na editora / Predplatné Verze pro vytištení

Poslat clánek príteli

Debata
Nastal čas modernizovat Strategický koncept NATO ?
     Lionel Ponsard   VERSUS   David S.Yost


Lionel Ponsard je zástupcem vedoucího odboru akademického výzkumu Vojenské akademie NATO v Římě.


David S.Yost je řádným profesorem postgraduálního studia na Námořní akademii v Monterey, Kalifornie, v současné době hostující na Vojenské akademii NATO v Římě jako samostatný vědecký pracovník.*

                 ANO

NE            

Vážený Davide,

NATO se v současné době musí vyrovnat se strategickými problémy, které se podstatně liší od těch, kterým čelilo v minulosti. Aliance se musí z politického i vojenského hlediska zabývat především hrozbami různého rázu, mezi něž patří i ta, kterou představuje terorismus, aby i nadále vycházela vstříc potřebám bezpečnosti svých členů. Přivítal jsem tuto příležitost vyjádřit se ve prospěch okamžité aktualizace Strategického konceptu NATO, který by odrážel změny ve strategickém prostředí, a doufám, že naše diskuse bude podnětem pro čerstvé myšlenky v této oblasti.

NATO má k dispozici zastřešující strategický dokument, který vytyčuje hrozby, kterým NATO čelí, a popisuje způsoby, jak se NATO od svého vzniku s těmito hrozbami vyrovnávalo. První Strategický koncept, takzvaný Strategický koncept pro obranu severoatlantické oblasti, byl schválen v roce 1950. Dokument byl přepracován v letech 1957, 1968, 1991 a naposledy v roce 1999. Strategický koncept NATO má za úkol stanovit široký metodologický rámec pro práci Aliance a její pravidelné revize odrážejí potřebu NATO upravovat své plány a přístupy za účelem vyrovnat se s měnícími se úkoly.

Verze z roku 1999 odrážela úpravu strategií NATO s ohledem na tehdejší nové okolnosti spojené s ukončením studené války. Byla zachována záruka platnosti článku 5 Washingtonské smlouvy, členské státy však uznaly, že účinná kolektivní obrana vyžaduje opatření, která se liší od těch, navržených v době studené války a v době jejího doznívání. Nová verze vzala v úvahu hrozby, které představují militantní a zhroucené státy, šíření zbraní hromadného ničení a další nadnárodní hrozby, jakými jsou např. etnické a náboženské konflikty. Neodhadla nicméně závažnost hrozby terorismu. Současný Strategický koncept byl vypracován před událostmi, jakými byly např. teroristické útoky proti USA z 11.září 2001. Ačkoliv mezitím spojenci připravili některé důležité dokumenty, mezi něž patří Vojenský koncept obrany proti terorismu, Akční plán partnerství proti terorismu a Akční plán NATO-Rusko proti terorismu, stále ještě je třeba, aby aktualizovali souhrnná hodnocení všech hrozeb a přizpůsobili nezbytně nutné prostředky a strategie.

Současný Strategický koncept byl vypracován před událostmi, jakými byly teroristické útoky proti USA z 11.září 2001.

Dalším důležitým bodem pro revizi Strategického konceptu je vztah NATO - OSN, konkrétně sporná otázka zmocnění Rady bezpečnosti OSN k operacím NATO. Dokument z roku 1999 uznává nadřazenost Rady bezpečnosti OSN v několika bodech. Dokument nicméně neřeší problematický vztah Aliance a OSN a nutnost – nebo naopak nadbytečnost – souhlasu Rady bezpečnosti před zvážením vojenské akce. Přepracování současného Strategického konceptu by mělo umožnit Alianci získat dodatečnou legitimitu pro své budoucí úkoly, což podle některých analystů Aliance postrádala v době letecké operace v Kosovu. Jinými slovy, měl by být zcela jednoznačně definován vztah mezi NATO a OSN a především právní rámec nasazení vojenských jednotek.

Diskuse ohledně přepracovaného Strategického konceptu by poskytla ideální příležitost, jak pomoci znovu definovat diskusi o transatlantické bezpečnosti a podpořit významnější strategický dialog s Evropskou unií. Tato diskuse by přinejmenším měla za následek zrušení překonaných odkazů na Evropskou bezpečnostní a obrannou identitu a Západoevropskou unii a posílila by zaměření na úspěchy, jakými jsou např. opatření „Berlín-Plus“, která řídí spolupráci mezi EU a NATO. V ideálním případě by diskuse pomohla přivést Strategický koncept NATO do jedné linie s Národní bezpečnostní strategií USA a Bezpečnostní strategií Evropské unie, jež byly obě schváleny po 11.září 2001.

V roce 1999 byla zkušenost Aliance s bojovou činností povětšinou omezena na balkánské republiky. V uplynulých letech nicméně NATO zastávalo mnohem širší škálu úkolů a je v současné době zapojeno do operací jak v Africe, Asii a Středomoří, tak i v Evropě. Nový Strategický koncept by tuto skutečnost měl odrážet a rovněž ujasňovat rozsah zájmů a operací Aliance. Měla by rovněž vyjadřovat vojenskou strategii zahrnující mnohé iniciativy, které Aliance v posledních letech uvedla v život, a zvláště pak koncepci „transformace“.

Od poslední revize Strategického konceptu NATO v roce 1999 došlo k velikým změnám ve strategickém prostředí. V důsledků událostí z 11.září 2001, operace v Afghánistánu a války v Iráku jsme definitivně přešli za období po ukončení studené války. Domnívám se, že k tomu, abychom zajistili co možná nejlepší přípravu Aliance na úkoly, které ji čekají v období následujícím období po skončení studené války, je nejvyšší čas, abychom zahájili proces vedoucí k revizi Strategického konceptu NATO.



S pozdravem,
...top...
Lionel


Vážený Lioneli,

nesmíme přecenit rozsah nového Strategického konceptu, ani přehlédnout politickou citlivost jeho obsahu. Teď není doba vhodná na jeho novou revizi. Spojenci překonali vzájemnou rozháranost z let 2002-2003 stran Iráku, nicméně revize Strategického konceptu v dnešní době by ještě mohla ventilovat zbylou hořkost. Někteří spojenci by mohli využít invaze v Iráku k obnovení polemik o zákonnosti nasazení vojenských sil Aliance během konfliktu v Kosovu v roce1999. Kromě toho je otázkou, zda by spojenci byli schopni nalézt kompromis lepší než obsahuje Strategický koncept z roku 1999 týkající se zmocnění Rady bezpečnosti OSN k nasazení vojenských sil v případech, kterých se netýká článek 5 Severoatlantické smlouvy.

Strategický koncept nevytváří konsenzus, pouze je jeho odrazem. Spojenci jsou na dobré cestě znovu dojít k pozitivnějšímu transatlantickému (a vnitroevropskému) konsenzu, jak se vyrovnat se základními problémy, zejména s terorismem, zhroucenými státy a šířením zbraní hromadného ničení. Tyto nejdůležitější změny v bezpečnostním prostředí, a z nich vyplývající nové úkoly pro Alianci, pravděpodobně povedou, až nastane čas, k novému Strategickému konceptu. V současnosti je však naléhavější pokročit v budování nového konsenzu co se týká nutnosti bezpečnosti, úlohy Aliance a odpovídajících schopností.

Aby bylo přepracování konceptu úspěšné, musí spojenci souhlasit s tím, že nový Strategický koncept je nezbytně nutný, a musí se cítit být schopni vyvinout požadované úsilí. Zahájení revize Strategického konceptu v současné době, kdy politický kontext stále ještě není dostatečně zralý, by mohlo zbrzdit proces budování konsenzu a konečný výsledek by mohl postrádat flexibilitu a užitečnost, které zaručuje Strategický koncept z roku 1999.

V minulosti spojenci přistupovali k revizím Strategického konceptu pouze tehdy, když byli přesvědčeni o nezbytnosti takového náročného kroku, a když byli toho názoru, že politické souvislosti zaručí kladný výsledek. Strategické koncepty v minulosti shrnovaly úspěch pracovního konsenzu a v případě nutnosti používaly umně nejednoznačné fráze tam, kde bylo třeba zakrýt pokračující neshody.

Spojenci souhlasí s tím, že Strategický koncept z roku 1999 stále zachycuje to podstatné a nijakým způsobem nebrání účinné akci či politickému rozhodnutí. Je skutečně těžké definovat jedinou záležitost, kterou Aliance není schopna vyřešit z důvodu nepřítomnosti aktualizovaného Strategického konceptu. Strategie Aliance není ostatně vyjádřena pouze v něm, ale ve všech dokumentech, které Severoatlantická rada schválila. Z toho důvodu, i když nový Strategický koncept zatím neexistuje, byli spojenci plně zapojeni do procesu, který reaguje na změny v bezpečnostním prostředí.

Teroristické útoky proti USA v září 2001 vedly poprvé v historii k aplikaci ustanovení článku 5 Severoatlantické smlouvy. Spojenci pohotově učinili několik opatření, některá trvají až do dnešní doby, jako např. „Aktivní úsilí“, bezpečnostní námořní operace ve Středomoří. Strategický koncept z roku 1999 se na několika místech zmiňuje o hrozbě terorismu a dokonce zdůrazňuje nebezpečnou vizi spojitosti mezi terorismem a šířením zbraní hromadného ničení. Spojenci vytyčili akční strategie a kvalifikační požadavky v několika různých dokumentech z nedávné doby, které se věnují hrozbám terorismu.

Strategický koncept nevytváří konsenzus, pouze jej odráží.

Nový Strategický koncept by pravděpodobně nic nezměnil na vztazích mezi EU a NATO či na vojenské transformaci Aliance. Když spojenci schvalovali současný Strategický koncept, vytvoření programu Evropské bezpečnostní a obranné politiky ze strany Evropské unie bylo v ranném stádiu a zdálo se, že Západoevropská unie si patrně udrží i nadále určitou důležitost. Nicméně v komuniké z washingtonského summitu v roce 1999 spojenci současně schválili hlavní linie pro rozvoj účinné spolupráce mezi EU a NATO. Tyto linie byly začleněny do společných opatření EU-NATO “Berlín-Plus”. Jinými slovy, přes některé zastaralé reference není Strategický koncept 1999 překážkou spolupráce mezi EU a NATO při podpoře Evropské bezpečnostní a obranné politiky, včetně podpory NATO v rámci mírové mise EU v Bosně a Hercegovině, která vystřídala v prosinci 2004 jednotky Stabilizačních sil.

Přesto, že se spojenci v 90.letech minulého století zaměřili na Balkán, umožnili rovněž operace mimo Evropu, a ve Strategickém konceptu 1999 prohlásili, že „bezpečnost Aliance musí brát v úvahu rovněž globální souvislosti.” Od roku 2002 spojenci opakovaně potvrdili své odhodlání „čelit ohrožování bezpečnosti našich ozbrojených sil, obyvatelstva a území, ať pochází odkudkoliv.“ Spojenci vybudovali Síly rychlé reakce NATO a Velitelství spojeneckých sil pro transformaci, kromě realizace jiných iniciativ. Plánování formací kontingentů sil a transformace jsou středem Komplexní politické směrnice, kterou spojenci inaugurovali na summitu v Istanbulu v červnu 2004.

Vzhledem k tomu, že to jednak není ve skutečnosti nutné, perspektiva vzniku nového rozkolu za dané situace - pojetí nového Strategického konceptu - pochopitelně odrazuje spojenecké vlády. Ve stručnosti existují pádné důvody, proč osnova nového Strategického konceptu nefiguruje na předním místě seznamu priorit Aliance



S pozdravem,
...top...
David


Vážený Davide,

zdá se, že jste přesvědčen o tom, že současná doba není vhodná k revizi Strategického konceptu, protože by takový proces mohl „vynést na povrch přetrvávající hořkost“. Jsem si vědom tohoto rizika, ale jsem toho mínění, že v minulosti téměř nikdy nebyla vhodná doba pro tak náročnou iniciativu, a ani v budoucnu pravděpodobně nebude.

V roce 1957 a v roce 1968 byl Strategický koncept NATO přepracován v době napětí mezi Francií a USA a mezi Velkou Británii a USA. Události, jako např.pád Evropského obranného společenství v roce 1954, suezský debakl v roce 1956 či rozhodnutí Francie odejít z integrované vojenské struktury NATO v roce 1966 vytvořily atmosféru, která absolutně nemohla vést k revizi důležitého dokumentu. I přes tyto nešťastné okolnosti a bez ohledu na "stupeň útěchy", spojenci přikročili k revizi Strategického konceptu a pokračovali ve zdokonalování a schvalování nových strategických plánů, jako byla tzv. „masová odveta“ v roce 1957 a „flexibilní reakce“ v roce 1968.

Aliance se musí vyrovnat s řešením nejnáročnějších problémů týkajících se transatlantické bezpečnosti.

Problém, který patrně leží na srdci generálnímu tajemníkovi NATO Jaapa de Hoop Scheffera, je vytvořit z Aliance více politickou organizaci takovým způsobem, aby vojenská transformace NATO přešla do dynamičtějšího politického kontextu. Já tento názor plně sdílím a přál bych si, aby se NATO stalo důležitou transatlantickou platformou pro debatu, která by spojencům umožňovala hovořit o všech bezpečnostních a obranných otázkách, a ne pouze o záležitostech spojených se situacemi, ve kterých NATO zvažuje nasazení vojenských jednotek. K tomu, aby mohla podobné fórum vytvořit, se musí Aliance vyrovnat s řešením nejnáročnějších problémů týkajících se transatlantické bezpečnosti, včetně těch, které jsou zahrnuty do pojetí nového Strategického konceptu.

Podle Vás je „skutečně těžké definovat jedinou záležitost, kterou Aliance není schopna vyřešit z důvodu nepřítomnosti aktualizovaného Strategického konceptu.“ My však nemůžeme nijakým způsobem porovnat, čeho by Aliance byla schopna dosáhnout, kdyby byla vyzbrojena novým Strategickým konceptem, s tím, čeho dosáhla v nedávných letech. Nezapomeňte na skutečnost, že krize v nedávné minulosti NATO nebyla zapříčiněna nedostatkem kolektivní vojenské síly, nýbrž politickými neshodami ohledně použití této síly.

Uvedení procesu revize Strategického konceptu do života možná znovuotevře rány, které se teprve nedávno zhojily, a diskuse ohledně kontroverzních vizí na námět čím by NATO mělo nebo mohlo být, zřejmě potrvá celá léta. V každém případě je nutné definovat společné hrozby a nebezpečí v zájmu zdokonalování společných norem pro použití ozbrojených sil a upevňovat lepší vztahy mezi EU a NATO, což je stále více naléhavější.



S pozdravem,
...top...
Lionel


Vážený Lioneli,

Váš úsudek, že „ani v budoucnu pravděpodobně nebude“ vhodná doba ani pro revizi nového Strategického konceptu zní nadmíru pesimisticky. Spojenci v minulosti našli podněty k uskutečnění takových revizí, když nastal správný čas.

Je skutečně těžké definovat jedinou záležitost, kterou Aliance není schopna vyřešit z důvodu nepřítomnosti aktualizovaného Strategického konceptu.

Kromě toho, historické případy, o kterých se zmiňujete, nepodporují Váš argument. Hluboké neshody mezi Velkou Británií a USA ohledně Suezu v r.1956 neměly ani žádnou vazbu, ani žádný vliv na britsko-americkou dohodu pokračovat v pevné vzájemné důvěře v politice jaderného odstrašování v souladu se strategii „masové odvety“ z r.1957. Tato dohoda dobře vyhovovala finančním i strategickým účelům před suezskou krizí. Rozčarování z „masové odvety“, a to je třeba připomenout, bylo téměř okamžité, zejména z důvodu berlínské krize a sovětské hrozběy interkontinentálních strategických střel. Úsilí USA přesvědčit spojence, aby přijali tzv. „strategii pružné reakce“ započalo již za Kennedyho funkčního období v r.1961. Z toho důvodu mohli ostatní spojenci přijmout „strategii pružné reakce“ až poté, kdy Francie odstoupila z integrované vojenské struktury. Skutečnost, že Francie tuto strategii nikdy neschválila, a že Výbor pro plánování obrany (Severoatlantická rada bez Francie) tuto strategickou koncepci přijal, podtrhuje potřebu alespoň minimální „ochoty“ k dosažení všeobecného konsenzu Aliance.

Mnozí vedoucí kádři a odborníci spojeneckých sil sdílí vizi generálního tajemníka NATO učinit z Aliance platformu pro diskusi veškerých bezpečnostních a obranných otázek, které mají dopad na zájmy spojeneckých sil. To nicméně neznamená, že by dnes nastala doba vhodná k zahájení nové revize Strategického konceptu, nebo že by taková revize najednou přesvědčila všechny spojence, aby „řešili nejnáročnější problémy v rámci programu transatlantické bezpečnosti“ v Severoatlantické radě. Neochota některých spojenců hovořit o tématech, jako jsou např. jaderné programy v Iránu či budoucnost embarga Evropské unie na zbraně pro Čínu v rámci NATO, plyne z jiných faktorů než je absence aktualizovaného Strategického konceptu.

Nelze odporovat Vaší poznámce, že „nemůžeme … žádným způsobem porovnat, čeho by Aliance dosáhla, kdyby disponovala novým Strategickým konceptem s tím, čeho dosáhla v nedávných letech“, která však nesouvisí s naší debatou. Otázkou zůstává, zda nastala vhodná doba pro aktualizaci současného Strategického konceptu NATO. Jeho předčasná úprava by byla politicky protiproduktivní. Vedla by k opětovnému vzájemnému obviňování nebo ke koncepci chatrného a vágního dokumentu, který by spíše zastřel než řešil klíčové problémy. Svým působením i společnými deklaracemi spojenci jasně demonstrovali, že jsou schopni konfrontace s hlavními současnými problémy na poli obrany a bezpečnosti ve smyslu současného Strategického konceptu.



S pozdravem,
...top...
David


Vážený Davide,

Vycházel jsem z předpokladu, že NATO potřebuje přepracovat svůj Strategický koncept v rámci širší transatlantické diskuse týkající se měnícího se bezpečnostního prostředí. Nové hrozby, noví aktéři, nové situace a měnící se operační potřeby hovoří ve prospěch nové strategie. Zatímco je nerealistické očekávat jednoznačný konsenzus stran současných a budoucích priorit mezinárodní bezpečnosti, spojenci potřebují najít cestu k jasnějšímu chápání politických souvislostí, ve kterých bude NATO působit.

Nutnost definovat společné hrozby a nebezpečí v zájmu zdokonalování společných norem pro použití ozbrojených sil a upevňovat lepší vztahy mezi EU a NATO je stále více naléhavější.

Domnívám se, že až do doby, kdy politické vedení NATO stanoví souvislejší strategickou úlohu, výhody transformace budou i nadále nejasné. Jinými slovy, současná vojenská transformace musí být vedena paralelní politickou transformací. Je třeba, aby spojenci aktualizovali svá posuzování hrozeb a přizpůsobili tomu potřebný potenciál a strategie.

Přepracovaný Strategický koncept by podle mého mínění napomohl přesvědčit členské státy, aby se více angažovali. Definoval by vztah NATO a Evropské unie na jedné straně a NATO a OSN na straně druhé na základě vyváženého rozdělení úkolů a povinností. Určil by rovněž rozsah zájmů a operací NATO a vytvořil by jasnější právní rámec pro nasazení ozbrojených sil. Nový Strategický koncept by nevytvořil žádné nové závazky, ani by nezměnil historické poslání NATO; napomohl by však tomu, aby se NATO ještě účinněji vyrovnalo s novými úkoly.

Další diskuse by mohla vést k další roztržce. Neexistuje však žádná alternativa, pokud Aliance chce pokračovat v budování širšího strategického prostředí. Jak napsal spisovatel Giuseppe Tomasi di Lampedusa o Itálii: „Chceme-li udržet situaci jaká je, situace se bude muset změnit.“ To je výzva pro NATO a pro ostatní, kteří chtějí zajistit, aby NATO zůstalo nejúspěšnější politicko-vojenskou aliancí v dějinách moderní doby.



S pozdravem,
...top...
Lionel


Vážený Lioneli,

V kontextu Lampedusova románu Leopard je Vámi citovaný známý aforismus myšlen jako cynická rada a jako logický princip adaptace na neodolatelnou sociální a politickou přitažlivost italského obrozeneckého procesu. Je to rada, kterou dává jeden sicilský šlechtic druhému. Tito aristokraté doufají, že budou schopni si udržet své společenské postavení a výsady, pokud přistoupí k vhodným a rafinovaným kompromisům s nově nastupujícími vládci Itálie.

Předčasně zahájena revize by se stala podnětem k ostrému rozbroji nebo by vedla k nejasným výrokům neurčitého zobecňování a problémům by se spíše vyhýbala než řešila.

Jak jste naznačil, spojenci mají větší ambice než pouze dosáhnout prostých dohod ve stylu modus vivendi za použití stále mocnějších společenských a politicko-vojenských sil. Koncepce jejich cílů je dynamická a pozitivní. Mnohé akce Aliance odrážejí, jak uvedeno ve Strategickém konceptu z roku 1999, „odhodlání vytvořit své bezpečnostní prostředí a posílit mír a stabilitu v euroatlantické oblasti“. Aliance se za tímto účelem neustále angažuje ve směru, který doporučujete: aktualizace svých evaluací nebezpečí a přizpůsobení strategií a potenciálu.

Návrh, že „přepracovaný Strategický koncept by napomohl přesvědčit členské státy, aby se více angažovaly“ přehlíží skutečnost, že tento dokument je produktem jejich kolektivní vůle, a ne faktorem vlastních změn. Pokud spojenci nejsou schopni se dohodnout na sporných otázkách, jakými jsou např. právní základna pro nasazení jednotek v případech, na které se nevztahují ustanovení článku 5 Severoatlantické smlouvy, revize Strategického konceptu žádným zázrakem konsenzus nepřivodí. Předčasně zahájena revize by se stala podnětem k ostrému rozbroji nebo by vedla k nejasným výrokům neurčitého zobecňování a problémům by se spíše vyhýbala než řešila.

Vhodným řešením nejdůležitějších otázek, včetně vztahů Aliance s Evropskou unií a OSN, je budování konsenzu praxí. To je nejúčinnější prostředek, jak poskytnout spojencům „cestu k k jasnějšímu chápaní politických souvislostí, ve kterých bude NATO působit“. Až se spojenci zbaví přetrvávající trpkosti z konfliktu v Iráku, až získají větší zkušenosti s řešením problémů v probíhajících operacích, dojdou k závěru, že nastala vhodná doba pro konstruktivní a úspěšnou revizi Strategického konceptu.





S pozdravem,
...top...
David

* Názory zde vyjádřené prof.Davidem S.Yostem jsou jeho názory osobními a nepředstavují v žádném případě stanovisko vládních orgánů nebo námořnictva USA.

Podrobné informace: Jean Dufourcq a Lionel Ponsard "Bezpečnostní strategie: NATO, Spojené státy a Evropská unie" (Security Strategies: NATO, the United States, and the European Union), neperiodická studie č.5 (Řím: Vojenská akademie NATO, březen 2005), viz www.ndc.nato.int/download/publications/op_05.pdf