Jak správně chápat program Partnerství pro mír

Susan Pondová vysvětluje jednotlivé součásti tvořící program Partnerství pro mír NATO (PfP).

Za deset let uplynulých od zrodu Partnerství pro mír (PfP) vyvinuli spojenci a partnerské státy komplexní systém na podporu praktické implementace cílů a plánů PfP a realizace myšlenek. Struktura PfP poskytuje rámec pro bilaterální a multilaterální akce a nabízí partnerům efektivní a transparentní programy, které podporují jejich zapojení do činnosti NATO.

Program spolupráce založený Rámcovým dokumentem Partnerství pro mír a základními dokumenty Euroatlantické rady partnerství je otevřen všem členům Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), kteří jsou schopni a ochotni přispět k posílení bezpečnosti v euroatlantické oblasti. V době kdy se Aliance letos v březnu rozrostla na 26 států, spolupracovala s 20 partnerskými zeměmi. Celkový počet zemí účastnících se Partnerství pro mír může v brzké budoucnosti vzrůst na 22, neboť zájem o přistoupení vyjádřily Bosna a Hercegovina a Srbsko a Černá hora.

Dnešních 20 členských zemí PfP tvoří rozmanitou skupinu, do které patří státy západní Evropy, bývalé sovětské republiky z oblasti Kavkazu, střední Asie a dále země aspirující na členství v Alianci. Cíle i bezpečnostní požadavky všech těchto zemí se velice liší. Právě proto program PfP zahrnuje široké spektrum aktivit, které mohou být individuálně uzpůsobeny tak, aby vyhovovaly přáním, ambicím a schopnostem každého partnera.

Partnerství pro mír nabízí příležitost k účasti ve více než 24 oblastech spolupráce, včetně podpory demokratického řízení ozbrojených sil, boje proti terorismu, civilního nouzového plánování a interoperability. Partneři si mohou vybrat z více než 1 400 konkrétních individuálních aktivit, které zahrnují konzultace s týmy expertů z různých oborů, semináře, kurzy a cvičení.

Partnerské země si individuální aktivity vybírají na základě svých cílů a schopností, jejichž seznam předloží ostatním spojencům v Prezentačním dokumentu. Poté je formálně vypracován dvouletý Individuální program partnerství (IPP). Tento dokument poskytuje základ pro spolupráci mezi jednotlivými členy a NATO a odráží cíle a ambice vytyčené partnery v jejich Prezentačním dokumentu.

Individuální akční plán partnerství (IPAP) přesahuje IPP a je otevřen zemím, které mají politickou vůli a schopnosti prohloubit své vztahy s NATO. Představuje zdokonalenou formu PfP poskytující partnerům poradenství a asistenci v aspektech souvisejících s obranou a bezpečností na úseku domácích reforem. Gruzie se v březnu stane první zemí, která NATO podobný prezentační dokument IPAP předloží.

Akční plán členství (MAP) je základním prostředkem, jež partnery odhodlaných ke vstupu do Aliance připravuje na povinnosti a závazky, které členství v NATO přináší. MAP je programem v rámci konzultací, asistence a praktické podpory, který čerpá z celé řady aktivit partnerství, a je vytvořen podle individuálních potřeb potenciálních spojenců. Všech sedm nejnovějších členů Aliance – Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko – tohoto programu v plné míře využilo k přípravám na členství v NATO. Albánie, Chorvatsko a bývalá jugoslávská republika Makedonie* v účasti na tomto programu pokračují.

Míra zapojení partnerských zemí do operací NATO je výrazná a během let rostla s tím, jak sami partneři zlepšovali svoji schopnost operovat po boku spojenců. Za posledních pět let poskytly partnerské země více než 15% z celkového počtu ozbrojených sil rozmístěných v rámci operací NATO v Afghánistánu a na Balkáně.

Proces plánování a hodnocení PfP (PARP) je klíčovým nástrojem PfP na prosazování interoperability. PARP specifikuje, jaké úrovně interoperability a schopností musí účastníci dosáhnout a obsahuje i rozsáhlý proces hodnocení pokroku. Partnerům pomáhá rozvinout finančně realistické schopnosti pro jejich vlastní bezpečnostní potřeby a vytvořit síly, jež mohou být k dispozici pro operace NATO, jako jsou například Mezinárodní asistenční síly v Afghánistánu (ISAF), Kosovské mírové síly (KOFOR), a Stabilizační síly v Bosně a Hercegovině (STAFOR). PARP je partnery využíván také k vytváření efektivních, dostupných a udržitelných ozbrojených sil a k prosazování většího úsilí v oblasti reorganizace obrany, včetně obrany proti teroristickým útokům.

Požadavky PARP se během let staly komplexnějšími a náročnějšími a jsou propojeny se zlepšováním schopností, které si spojenci sami vytyčili. Díky tomu se dnes PARP podobá procesu plánování obrany Aliance, přičemž cíle partnerství jsou srovnatelné s cíly týkající se ozbrojených sil NATO a stanovení PARP je odrazem Výroční zprávy o obraně NATO (ADR).

V případech, kdy velitelé NATO připravují skutečnou operaci a plánují použití partnerských sil, musejí být seznámeni s druhy vojsk k dispozici a jejich schopnostmi. Za účelem řešení těchto závažných otázek byl vyvinut Koncept operačních schopností, jehož cílem je poskytovat velitelům NATO spolehlivé informace o možné účasti partnerů v přizpůsobených útvarech schopných okamžitého nasazení. Tento Koncept je doplňkem PARP a měl by pomoci k zlepšení efektivnosti těchto sil. Co se týká velitelů NATO, efektivnější nasazení partnerů zlepšuje schopnost Aliance udržovat jednotky v dlouhodobých operacích.

Akční plán partnerství proti terorismu (PAP-T) poskytuje rámec, uvnitř kterého mohou partneři spolupracovat s NATO v boji proti terorismu. Do tohoto rámce patří i rozvoj schopností na obranu proti teroristickým útokům, jako např. obrana civilního obyvatelstva proti zbraním hromadného ničení. PAP-T zahrnuje rovněž přípravu a výcvik k boji s terorismem. Tento plán spojence a partnery angažuje k zajišťování fyzického bezpečí a dokonalé destrukce přebytečné munice, ručních palných a lehkých zbraní, např. ručních bazuk a granátometů.

Svěřenecké fondy PfP zabezpečují praktickou podporu partnerům, kteří se vyrovnávají s následky obranných reforem. Projekty jsou financovány na dobrovolné bázi a pokrývají oblasti jako je bezpečné zničení přebytečných zásob pozemních min, ručních palných a lehkých zbraní a řízených střel. Do dnešního dne bylo zničeno přes dva miliony pozemních min a spojenci darovali více než 13 milionů eur na projekty ve střední Asii, v jihovýchodní Evropě a na Ukrajině. Díky těmto fondům se Albánii, Moldávii a Tádžikistánu podařilo splnit závazky vůči Ottawské konvenci, což jež mezinárodní smlouva z roku 1997 o zákazu pozemních min.

Partneři se účastní více než 90 kurzů organizovaných Vojenskou akademii NATO v Římě a Vzdělávacím ústavem SHAPE v německém Oberammergau. Od roku 1999 byla v pěti partnerských a pěti členských státech NATO zřízena výcviková střediska PfP. Tato síť národních a aliančních institucí organizuje společně odbornou přípravu a dává k dispozici výcviková zařízení za účelem seznamování partnerů se strategickými koncepcemi a postupy, a prosazování vzájemné operační součinnosti.

V rámci tohoto širokého programu spolupráce jsou partnerské státy v sídle NATO v Bruselu zastoupeni diplomatickými a vojenskými odborníky. Specialisté partnerských armád jsou přítomni i na dvou strategických velitelstvích NATO, na Velitelství spojeneckých sil pro operace v Monsu (Belgie) a na Velitelství spojeneckých sil pro transformaci, které sídlí v Norfolku, ve státě Virginia (USA). Pracovníci NATO v Kyjevě a v Moskvě zajišťují mimořádnou podporu aliančním programům spolupráce s Ukrajinou a Ruskem. Spojenci uvažují rovněž o celé řadě alternativních programů zaměřených na zvýšení úrovně styčných úřadů a komunikačních systémů s partnery na Kavkaze a ve Střední Asii. Kromě toho mohou partnerské státy vysílat své zástupce ke stážím do Bruselu, kde pracují po boku mezinárodního personálu v hlavním sídle NATO.

Systém programu PfP se samozřejmě neustále vyvíjí v reakci na potřeby spojenců a partnerů a jejich aspirace. V současné době se připravuje Akční plán partnerství v budování obranných institucí, který bude podporovat rozvoj efektivních a demokraticky odpovědných obranných institucí. Zanedlouho budou bez pochyby následovat další inovace, které budou odrážet proměňující se členskou základnu Partnerství pro mír a pomohou poskytnout jak spojencům, tak partnerům co nejvyšší možnou míru bezpečnosti.

Susan Pondová je vedoucí sekce programů spolupráce PfP v divizi politických záležitostí a bezpečnostní politiky NATO.


*Turecko uznává Republiku Makedonie pod jejím ústavním názvem.