JAZYK
Česká verze NATO Review přichází on-line přibližně dva týdny po verzi anglické z důvodu překladu původních textů.
STRUČNĚ O NATO REVIEW
ZASÍLÁNÍ PŘÍSPĚVKŮ
INFORMACE O AUTORSKÝCH PRÁVECH
REDAKČNÍ TÝM
 RSS
ZAŠLETE TENTO ČLÁNEK PŘÁTELŮM
PŘIHLÁŠENÍ ON-LINE NATO REVIEW
  

NATO a Rusko - resuscitace partnerství

Andrew Monaghan je přesvědčen, že mezi NATO a Ruskem došlo k významnému pokroku na úseku praktické spolupráce. Avšak při hlubší analýze lze konstatovat, že obě strany nejsou stále schopny se dohodnout o jejich úlohách v rámci tohoto partnerství.

© Reuters / Vasily Fedosenko

Konflikt v Gruzii, v srpnu 2008, přerušil rozvoj vzájemných vztahů

Ozbrojený konflikt mezi Ruskem a Gruzii se pro vztahy mezi NATO a Ruskem stal kritickým obdobím. Došlo k vyvrcholení rostoucího politického nesouladu mezi Ruskem a NATO, kdy obě strany zaujaly naprosto protichůdná stanoviska na některé událostí: počínaje tzv. "barevnými revolucemi" v Gruzii a na Ukrajině, až po spory o plyn mezi ruským Gazpromem a ukrajinským Naftohazem.

Smysl pro partnerství a spolupráci, stimulovaný založením Rady NATO-Rusko (NRC) v roce 2002, se začal vytrácet. Nahradila jej vzájemná frustrace, zpomalení rozvoje praktické spolupráce, vzájemné obviňování a nedůvěra k záměrům partnera. Za těchto okolností, srpnová válka v roce 2008 vyvolala eskalaci napětí mezi NATO a Ruskem. Činnost Rady NATO-Rusko byla pozastavena.

Rok 2009 znamenal počátek změn k lepšímu; USA, euro-atlantické společenství a Rusko začaly usilovat o urovnání vztahů. V mnoha ohledech se opakovala situace z doby oživení vztahů s Ruskem před deseti lety, kdy tyto vztahy byly stejně napjaté, a sice po válce v Kosovu.

V tu dobu, stejně jako v roce 2000, nový generální tajemník NATO se snažil o posílení a upřednostnění vztahů Aliance s Ruskem. Generální tajemník Rasmussen se snažil okamžitě věnovat pozornost těmto vztahům, které "naléhavě potřebovaly urovnat", a navázat "opravdové strategické partnerství" s Ruskem. Plán obnovy partnerství měl umožnit orientaci na souvislejší program a na rozšíření praktické spolupráce v oblastech společného zájmu.

Zdá se, že obě strany přijaly skutečnost, že se rozcházejí v názorech na některé problémy, které je rozdělovaly již dříve, a sice zvláště co se týká rusko-gruzínské války

Lisabonský summit NATO a zasedání Rady NATO-Rusko, v listopadu 2010, se staly důležitými aspekty oživování vzájemných vztahů; nejvyšší představitelé NATO i Ruska upozornili na naléhavost "nové etapy" ve vztazích a zdůraznili úsilí o jejich modernizaci.

Nový Strategický koncept NATO klade důraz na principy spolupráce stanovené Zakládajícím aktem NATO-Rusko a Deklarací z Říma. Koncept uznává, že spolupráce mezi Aliancí a Ruskem je důležitá ze strategického hlediska, přispívajíce k vytvoření společného prostoru míru, stability a bezpečnosti. Rada NATO-Rusko schválila společný program, jehož součástí je spolupráce v boji proti terorismu, pirátství a drogám, stejně jako společné prosazování mezinárodní bezpečnosti a protiraketové obrany.

V reakci na resuscitaci vztahů po válce v Gruzii, NRC přivítala v Lisabonu dohodu týkající se sdružené revize společných bezpečnostních problémů 21.století a některých oblastí spolupráce, zvláště opatření souvisejících se snadnějším tranzitem jednotek ISAF do Afghánistánu, navržená Ruskem, a obnovení cvičení v rámci protiraketové obrany bojového prostoru.

Další aspekty společného programu jsou rovněž odrazem pokroku v oživování vztahů.

V oblasti boje proti terorismu, NATO a Rusko uspořádaly, letos v červnu, cvičení pod názvem "Vigilant Skies 2011", které bylo zaměřeno na simulaci únosů dopravních letadel teroristy. Jednalo se o první cvičení tohoto typu, a to v rámci prioritního projektu NRC, tzv. Programu spolupráce ve vzdušném prostoru. Účelem tohoto projektu je zřízení společné spojenecko-ruské databáze radarových snímků leteckého provozu za účelem umožnění včasného varování před podezřelým děním ve vzduchu. Tento program je realizován vedle jiného programu v rámci spolupráce, zde na poli boje proti terorismu – jeho název je STANDEX a cílem je dálková identifikace výbušnin používaných sebevražednými atentátníky.

Spolupráce probíhá také v jiných oblastech, například v oblasti podmořských pátracích a záchrannných operací. Na jaře 2011 se Rusko zúčastnilo cvičení "Bold Monarch" zaměřené na simulaci záchrany ponorky v tísňové situaci. Toto zlepšení vztahů na úseku vojenské spolupráce je pozoruhodné, zvláště s ohledem na přerušení styků od roku 2008. Podobná cvičení poskytují nemalý potenciální užitek a budují mezi partnery vzájemnou důvěru a důležité kontakty. Právě tato cvičení, která se stala základem spolupráce, vedla, například, k záchraně ruské ponorky v srpnu roku 2005.

© NATO

Zpět u jednacího stolu - Rada NATO-Rusko v Lisabonu

Na více strategické úrovni obě strany přijaly skutečnost, že se rozcházejí v názorech na některé problémy, které je rozdělovaly již dříve, a sice zvláště co se týká rusko-gruzínské války a ruského uznání nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie.

Souběžně, obě strany mají mnoho jiných priorit, které pohlcují čas, pozornost a zdroje na úkor rozvoje vzájemných vztahů. A nadále existují pokračující mnohoznačnosti a relevantní napětí v samotných vztazích. Například, když obě strany "sdílejí jasný cíl" zabezpečit, aby obyvatelé Libye mohli "budovat jejich vlastní budoucnost ve svobodné zemi", a Moskva pranýřuje operace NATO v této zemi. Vyslanec Ruska při NATO, Dimitrij Rogozin, prohlásil, že se jedná o počátek expanze Aliance směrem na jih. Moskva rovněž kritizovala NATO z toho důvodu, že porušuje svůj mandát OSN co se týká ochrany civilistů.

Přesněji, strategická dokumentace obou stran v poslední době naznačuje, že každá strana má jiné priority, které se vzájemně neshodují a v některých případech si dokonce odporují. Strategická revize ruského partnera, vypracovaná od roku 2008, jednak zdůraznila pokles vlivu Západu na mezinárodní situaci a neschopnost NATO řešit evropské bezpečnostní problémy, jednak poukázala na NATO jako na potencionální hrozbu pro ruské zájmy. Dlouhodobé nepřátelství a nedůvěra vůči Alianci nikterak mimořádně neochably. Mnozí Rusové zpochybňují NATO, jeho úlohu a jeho další existenci. Domnívají se, že Aliance není schopna jednat ani pozitivně, ani účinně.

Moskva opakovaně zdůrazňuje, že se nemůže smířit s představou Aliance jako "celosvětového četníka"

Na druhé straně, NATO zdůraznilo svůj závazek ochrany členských států před konvenčním útokem. Z části proto, aby uklidnilo obavy některých spojenců z mezinárodní úlohy Ruska. NATO znovuopakovalo svoji koncepci členství "otevřených dveří" a úmysl oslovit partnery z celého světa za účelem politické angažovanosti. Moskva opakovaně zdůrazňuje, že se nemůže smířit s představou Aliance jako "celosvětového četníka" a prosazuje názor, že ustanovení Článku 5 Severoatlantické smlouvy a koncepce členství "otevřených dveří" rozštěpuje evropskou bezpečnost.

Rozdílné chápání nedělitelnosti bezpečnosti ilustruje zejména propast mezi vizemi obou partnerů.

V NATO je nedělitelnost bezpečnosti definována ve smyslu komplexního charakteru bezpečnosti ve třech dimenzích (lidské, ekonomické a politicko-vojenské), bezpečnosti mezi státy a uznání, že evropská a euroasijská bezpečnost jsou pevně zakotveny ve sféře globální bezpečnosti. V Rusku však existuje jiná definice, a sice podle úrovní bezpečnosti - jedna úroveň v rámci politicky schválené bezpečnosti OBSE, druhá úroveň v rámci právně závazných povinností NATO a EU. Podle Moskvy je evropská bezpečnostní architektura v současné době rozdělena touto dělící čarou a vytváří dvouvrstvový bezpečnostní prostor, ve kterém Rusko nemá hlasovací právo, ani právní záruky.

Vztahy se drží nad vodou - Rusko a členské země NATO uskutečnily v letošním roce společné cvičení v oblasti podmořských pátracích a záchrannných operací

Znamená to, že hlavní politické linie Bruselu a Moskvy musí ještě dosáhnout význačného úspěchu. Příkladem je nepříliš nadšený přístup NATO k návrhu Smlouvy o evropské bezpečnosti, předložené Dimitrijem Medveděvem, který je konzultován prostřednictvím tzv. Korfského procesu OBSE, namísto přímé konfrontace.

Dalším příkladem je důrazné tvrzení NATO, že protiraketová obrana nemůže být skutečně kolektivní, neboť Rusko není řádným členem Aliance. Tyto příklady jsou ilustrací konceptuální propasti mezi Bruselem a Moskvou, stejně jako různosti představ o bezpečnosti.

Urovnání vztahů mezi NATO a Ruskem po rusko-gruzínské válce bylo pro evropskou bezpečnost strategicky důležitým krokem. Vztahy mají dnes více konkrétnější a užitečnější charakter. Tento stav již vedl k signifikantním úspěchům, zejména na úseku vojenské spolupráce.

Bez řešení (a přinejmenším započatého zmírňování) politických neshod bude obtížné učinit krok vpřed, za současnou úroveň praktické spolupráce, a postoupit k dalšímu strategickému programu, který bude oboustraný a společný, a stane se základem strategického partnerství.

Sdílet následující    DiggIt   MySpace   Facebook   Delicious   Permalink