Resumé
NATO a Rusko - střízlivé úvahy a praktické podněty
Po silných rozporech v devadesátých letech, zvláště co se týká nesouhlasu s rozšířením NATO a operací v bývalé Jugoslávii, došlo v prvních letech tohoto desetiletí k viditelnému uvolnění vztahů mezi NATO a Ruskem. Z ruského pohledu se Aliance, která po desetiletí stála ve Střední Evropě proti Sovětskému svazu, změnila v koalici, jenž se snaží přiblížit ke Střední Asii, nejzranitelnějšímu místu Ruska. Právě nedávno se vzájemné vztahy opět zhoršily. Přes tyto rozpory dnes Rusko daleko lépe chápe NATO než v devadesátých letech. Tento fakt dává určitý stupeň stability a předvídatelnosti oboustranným vztahům, i když vzájemná očekávání se dočkala určitého zklamání. V současné době je evidentní, že obě strany musí vyvinout větší úsilí pro zdokonalení jejich partnerství. Vztahy NATO-Rusko potřebují zejména citlivé a opatrné řízení v zájmu snížení rivality a neshod a maximálního zintenzivnění spolupráce.
NATO a Ukrajina – Vztahy na rozcestí
Ukrajina se nachází v poměru k NATO na křižovatce: jedna cesta vede k členství v Alianci, které nabízí Ukrajině vyhlídku stát se zemí v západoevropském stylu; druhá cesta vede k upuštění od euroatlantické integrace s příslušnými důsledky. Po vítězství “Oranžové revoluce” se vstup do NATO stal hlavní prioritou zahraniční politiky prezidenta Viktora Juščenka. V této souvislosti byly podniknuty významné kroky pro umožnění hladkého průběhu euroatlantické integrace. Ukrajina prošla velmi důležitým politickým testem během svobodných a zákonných voleb v březnu 2006. Je proto ironií, že se jejich výsledky staly v podstatě brzdou tempa tohoto procesu. Vynořila se totiž tzv. “protikrizová koalice” pod vedením Viktora Janukoviče ve funkci předsedy vlády, která se rozhodla přerušit cestu do NATO. Současná politická labilita Ukrajiny má silný dopad na spolupráci s NATO a plnoprávné členství v Alianci se dnes stalo vysoce politizovaným problémem s nejistým řešením.
NATO a Balkán – možnosti rozšiřené integrace
Od rozhodného nasazení v bosenské válce si NATO udržuje významné postavení na západním Bálkánu. Vedle útvarů KFOR, Aliance disponuje v tomto regionu třemi místními velitelstvími a nedávno zřízeným styčným úřadem v Bělehradě. Přítomnost Aliance je pozitivním faktorem nejen co se týká celkové bezpečnosti, ale rovněž na úseku pomoci jednotlivým balkánským státům k euroatlantické integraci. V každém případě je ještě třeba lépe vysvětlovat místnímu obyvatelstvu smysl a cíle Aliance. Příští rok bude kritickým obdobím pro tento region i pro NATO především v otázce statutu Kosova. Aliance již na Bálkánu splnila mnoho úkolů se zdarem. Zvláště se jí podařilo zajistit stabilní a bezpečné prostředí pro dlouhodobý rozvoj celé oblasti. Toto velké úsilí se však nemůže zastavit, neboť je před námi ještě mnoho práce. Proces přechodu na vlastní nezávislou správu a řízení stability a bezpečnosti musí být veden s velkou citlivostí a prozíravostí.
NATO a Japonsko - konsolidace stability v Asii
NATO a Japonsko sdílejí společné demokratické hodnoty a klíčové strategické zájmy. Východní Asie je stoupající měrou důležitější region pro udržení globální stability. Na rozdíl od euroatlantické oblasti zde přetrvává určité množství nebezpečných regionálních ohnisek napětí a mezinárodních konfliktů. Z důvodu globalizace hrozeb a nebezpečí musí dnes NATO vést některé operace daleko od svého tradičního euroatlantického prostoru. Japonsko zesílilo svoji účast na boji za světový mír a také svůj podíl na humanitárních misích a bezpečnostních operacích. Aliance se neustále rozšiřuje, což představuje jednak ohrožení, jednak příležitosti pro euroatlantické společenství. Řádné členství nebo spolupráce se státy, které s námi nesdílejí základní demokratické hodnoty, může potenciálně snížit efektivnost NATO v budoucnosti. Koalice složená ze států, které tyto základní demokratické hodnoty s námi sdílejí, však konsoliduje implementační schopnosti NATO a jeho odstrašující účinky. V zájmu uchování těchto předností by Aliance měla vybudovat novou partnerskou strukturu se státy jako je Japonsko, které nejen sdílí demokratické hodnoty spojenců, ale je i rozhodnuto se významně podílet na misích a operacích NATO.
Deset let Euroatlantické rady Partnerství – Osobní analýza znalce
U příležitosti desátého výročí Euroatlantické rady Partnerství (EAPC) vzpomíná autor tohoto článku dosavadní úspěchy této instituce a snaží se předvídat její budoucnost. EAPC se stala, se svými 26 spojeneckými a 23 partnerskými státy, silným katalyzátorem interní transformace a mezinárodní bezpečnostní spolupráce. Rada se stala fórem pro dialog a pro úsilí o spolupráci mezi spojeneci a partnery a umožnila partnerům podílet se na operacích pod vedením NATO, jako například v Afghánistánu, na Balkánu a ve Středozemí. EAPC chce nadále vyvíjet svojí činnost na základě závěrů vytyčených na summitech v Praze, Istanbulu a v Rize. Veškeré související procesy a programy byly zjednodušeny a ještě více zpřístupněny všem zainteresovaným zemím. Spojenci se však musí ještě více angažovat, aby všechny partnerské státy měly reálný pocit spoluodpovědnosti za jednotlivé mise.
NATO a Evropská unie - Spolupráce a bezpečnost
NATO a Evropská unie jsou vystaveny stejným strategickým problémům - od zabezpečování míru a bezpečnosti ve sférách jejich působnosti až po terorismus, mezinárodní zločin, nevyřešené konflikty a potenciální pandemie. Větší úsilí je ještě zapotřebí na poli prosazování spolupráce a stability.Na strategické úrovni spolupráce předem vylučuje duplicitu a šíří vliv obou organizací. V praxi je dnes přijatelné, aby formy přesahování kompetencí jako jsou operace pro zachování míru v Africe a na Balkánu probíhaly pod záštitou EU, zatímco jiné, jako jsou například současné operace v Afghánistánu by měly spadat pod NATO.
Interview
Generálporučík britské armády David Leakey ve své funkci generálního ředitele Vojenského štábu Evropské unie (EUMS) dohlíží nad systémy včasné výstrahy, hodnocením situace a strategickým plánováním Evropské unie. Později bylo do jeho kompetence zařazeno rovněž plánování misí EU v Kosovu a v Afghánistánu. Generálporučík Leakey velel od prosince roku 2004 do prosince 2005 prvním ozbrojeným silám EU (EUFOR) v Bosně a Hercegovině a zaváděl do praxe ustanovení dohody Berlín Plus. V našem rozhovoru generálporučík Leakey hovoří o vojensko-civilní spolupráci, o bojové připravenosti útvaru EU a o poučení z operací v Kongu. Předkládá nám rovněž své zkušenosti z funkce velitele EUFOR v Bosně a Hercegovině a uvažuje o potenciální spolupráci s NATO v rámci budoucích operací a misí.
Partnerství NATO - Rusko - Zdání klame
Vztahy NATO-Rusko jsou předmětem palcových titulků denního tisku často z mylných důvodů. Mnoho novinářů, politických odborníků i mnoho vysokých politických činitelů v Rusku i na Západě prosperuje díky této konfrontaci, reálné i imaginární. Nejlépe se prodávají noviny s články o “nové studené válce”. Nicméně, vzájemná spolupráce a dialog mají podstatně více aspektů, než se někteří pozorovatelé domnívají. Rada NATO-Rusko (NRC) se vyvinula v široké fórum důležitých diskusí více i méně kontroverzních. Počátkem letošního roku ruští představitelé vyslovili obavy ve věci amerických plánů týkajících se obranného systému proti řízeným střelám a NRC se stala platformou debaty na toto téma. Paralelně s politickým dialogem probíhají rovněž hlavní operační a praktické kooperační aktivity. Vlivem přímého nebezpečí terorismu a proliferace zbraní hromadného ničení je činnost Rady NATO-Rusko zaměřena na nové metody spolupráce při konfrontaci s těmito bezprecedentními hrozbami. Během příštích pěti let budeme pokračovat simultánně v plnění našich cílů, aby pokračující prohlubování další spolupráce získalo pevné základy založené na vzájemné důvěře.
Peníze u kořene všeho zla – ekonomické aspekty mezinárodního terorismu
Ekonomické poučky a postupy mají nadčasovou schopnost. Dokáží objasnit pohnutky pro rozhodování lidí a organizací různých společenských vrstev, i kompromisy, které při tom činí. Terorismus není výjimkou – bývá financován ze široké škály zdrojů, včetně státních, z nezákonného obchodu a účasti na organizovaném zločinu. NATO není ekonomickou organizací; má však důležitou, i když diskrétní, roli na úseku výměny ekonomických a finančních informací v rámci pomoci spojencům a partnerům při jejich konfrontaci se stále složitějšími a sofistikovanějšími úkoly. Existuje řada opatření, které mohou spojenci aplikovat pro zastavení financování terorismu. Efektivní správa rozpočtu na obranu, mezinárodní policejní spolupráce a ochrana důležitých státních infrastruktur v rámci koordinace s ostatními mezinárodními a národními orgány jsou nejdůležitějšími výchozími body.
Poučení Aliance ze "Solidarity"
Cesta Polska a ostatních států bývalého východního bloku k členství v Severoatlantické alianci nebyla ani snadná, ani krátká. Západ nedokázal vzít na vědomí, že geopolitické prostředí se změnilo, a že pádem železné opony se symbolicky začala nová éra. Nová éra se je řízena různými pravidly. Svět bez hranic, ve kterém dnes žijeme, musí mít však ve svých základech co možná nejdokonalejší zákonné normy a právní řády. A to je právě role Aliance. Čím více států se v ní sdruží, tím lépe a účinněji bude vykonávat svoje poslání. Dnes, deset let po tomto historicky významném usnesení o rozšíření NATO, mohou spojenci s plnou důvěrou svorně prohlásit, že to bylo správné rozhodnutí. A samotné Polsko může s čistým svědomím prohlásit, že se spolehlivě podílí na všech povinnostech a závazcích Aliance.
Velké stěhování
Dne 11.března 1966 adresovala francouzská vláda ostatním 14 členským státům Aliance nótu, ve které oznamovala svůj záměr odvolat své pracovníky ze všech velitelských složek NATO, nepřidělovat dále francouzské vojenské útvary kontingentům NATO, a požádat o stažení všech mezinárodních velitelství Aliance, spojeneckých sborů a ostatních instalací a základen, které nejsou pod francouzským velením, ze svého území. Francie tím však nikterak neohrozila Washingtonskou smlouvu, neboť se jasně vyjádřila pro zachování Aliance. Problém místa hlavního sídla NATO začal. Po několik měsíců kolovaly různé pověsti. Bylo navrhováno několik velkých evropských měst – nakonec byla dána přednost Bruselu. Autor vzpomíná různé historky a zážitky zvláště z doby stěhování v roce 1967, jako nevysvětlenou lest komunistického fotografa, nezničitelnou betonovou leteckou dráhu vystavěnou nacistickou Luftwaffe, bezpečnostní starosti nebo problémy s výstavbou provizorního sídla v očekávání sídla nového.