Přejděte na domovskou stránku NATO
Přejděte na domovskou stránku NATO Review
      Aktuální vydání: Zima 2002 Minulá vydání  |  Jazyk
Přejděte na domovskou stránku NATO
 Obsah
 Předmluva
 Resumé
 Debata
 Recenze
 Rozhovor
 Články
 Analýza
 Statistika
 Přispěvatelé
 Odkazy
 Další vydání
Přejděte na domovskou stránku NATO Review kontakt Verze pro vytištění

Poslat článek příteli

Předjímání krizí

Včasná intervence: NATO zasáhlo v Bývalé
jugoslávské republice Makedonii* ještě dříve, než napětí
propuklo v otevřený konflikt
(© Crown Copyright)

John Kriendler se zabývá významem včasné výstrahy při zvládání krizí, přístupem Aliance ke včasné výstraze a novým Zpravodajským výstražným systémem.

Od konce studené války se NATO velice rychle učilo. Trvalo celé roky - příliš mnoho let - než se Aliance rozhodla podniknout kroky k zastavení občanské války v Bosně a Hercegovině. V případě kosovské krize NATO reagovalo daleko rychleji, ale stále příliš pozdě na to, aby zabránilo etnickým čistkám a strašlivému porušování lidských práv. V době zcela nedávné Aliance zasáhla v jižním Srbsku a v Bývalé jugoslávské republice Makedonii* ještě dříve, než napětí propuklo v otevřený konflikt - s tím výsledkem, že masové krveprolévání bylo odvráceno a mír byl uchován za relativně nízkou cenu.

Poučení z uplynulého desetiletí na Balkáně i jinde je jasné. Včasné varování před hrozícími krizemi je životně důležité. Včasné kroky - a správné kroky - mají nedocenitelný význam. Je však mimořádně těžké vědět, jak a kdy bude nejlépe vložit se do vznikající krize. Vyžaduje to rychle získat co nejjasnější obraz situace a podniknout takové kroky, které povedou k dosažení nejlepšího výsledku.

V posledních letech se mnoho mezinárodních organizací snažilo vytvářet si a zlepšovat své schopnosti v oblasti včasné výstrahy. Organizace spojených národů například zřídila svůj vlastní Humanitární systém včasné výstrahy a Evropská komise sponzoruje Síť prevence konfliktů. Kromě toho si i řada akademických institucí, intelektuálních skupin a nevládních organizací také během let vybudovala užitečnou odbornou základnu. Avšak vzhledem k tomu, že NATO má v oblasti zvládání krizí jedinečné schopnosti, bylo zvláště důležité, aby i Aliance posílila právě tuto dimenzi svých aktivit.

Užitečnost včasné výstrahy před vznikajícími krizemi je zřejmý. Získá se tak více času na přípravu, analýzu a plán reakce a posílí se pravděpodobnost úspěchu v případě intervence. Včasná výstraha může také přispět ke stanovení cílů, kterých má být dosaženo, vypracování možných postupů a jejich porovnání, a nakonec k eventuální realizaci zvolené možnosti a posléze k analýze reakcí účastnických stran a potenciálních scénářů. Vzhledem k významu včasné výstrahy se procedury krizového managementu a prevence konfliktů zaměřují na raná stádia získávání informací, jejich vyhodnocování a analýzy.

Postupy z dob studené války

Během studené války NATO používalo systém indikace a výstrahy, který mohl poskytnout včasnou výstrahu před strategickým útokem a sledovat vývoj. V té době "indikace" znamenaly v podstatě kroky, které by protivník musel podniknout k tomu, aby se připravil na vojenskou akci, a u nichž se dalo očekávat, že v určité fázi začnou být viditelné pro pozorovatele zvenčí. "Výstraha" bylo formální upozornění rozhodujících politických a vojenských činitelů a velitelů na potenciál krize nebo útoku. Indikace a výstražný systém používané za studené války se zaměřovaly do značné míry, i když nikoliv výhradně, na vojenské ukazatele, které bývaly převážně kvantitativního charakteru.

Změny v bezpečnostním prostředí ke konci studené války přiměly NATO k přehodnocení metodologie indikace a výstrahy. Vzhledem ke snížení rizika ozbrojeného konfliktu mezi státy a zvýšení rizika konfliktu uvnitř států Aliance mnoha způsoby rozšířila svůj přístup ke včasné výstraze. Za prvé byla rozšířena škála potenciálních rizik, jimž je věnována pozornost, takže již se nejedná jen o přímou agresi vůči území Aliance, ale zahrnuje i nevojenská rizika a dokonce nekonvenční hrozby jako terorismus. Za druhé, ke včasné výstraze dále přispívá větší interakce se členy Euroatlantické rady partnerství (EAPC). A za třetí, NATO vytvořilo nový Zpravodajský výstražný systém (Intelligence Warning System, NIWS).

Obecně řečeno, NATO usiluje o to, aby se mu dostávalo včasné výstrahy prostřednictvím nejrůznějších vzájemně se posilujících procesů. Patří k nim schůzky Severoatlantické rady, Politické koordinační skupiny, Politického výboru a Vojenského výboru i dalších výborů, ve kterých spojenci sdílejí zpravodajské poznatky a informace o potenciálních a probíhajících krizích. Schůzky EAPC a schůzky výborů ve formátu EAPC poskytují kromě toho spojencům a partnerům fórum, kde mohou sdílet informace, jež mohou přispět ke včasné výstraze, a konzultovat o vyvíjejících se krizích. Regionální pracovní skupiny, které se scházejí pod záštitou Politického výboru, jsou pak místem, kde se jednou či dvakrát do roka setkávají národní odborníci, obvykle spolu s partnery, aby se zabývali trendy v různých geografických regionech.

Kontakty s jednotlivými partnery, kde mají příležitost diskutovat o potenciálních krizích, jež se jich týkají, představují další příležitost ke shromažďování informací o hrozících krizích. Spojenci také sdílejí informace jak s ostatními spojenci, tak s partnery v kontextu probíhajících operací krizové reakce a aktivit Partnerství pro mír. Situační středisko NATO čtyřiadvacet hodin denně monitoruje docházející zprávy a informace z veřejných zdrojů. Zpravodajská divize Mezinárodního vojenského štábu NATO monitoruje vývoj - na základě zpravodajských hlášení členských států Aliance - zejména prostřednictvím Útvaru pro aktuální zpravodajství a výstrahu.

Koncepce NIWS

Systém NIWS byl koncipován jako daleko inkluzivnější výstražný systém než jeho předchůdce a tak, aby bral v úvahu i rizika definovaná ve Strategické koncepci Aliance z roku 1999. Aby byl tento úkol splněn, je NIWS založen na informovaném úsudku analytiků. Proto se NIWS na rozdíl od svého předchůdce opírá o kvalitativní analytické procesy, nikoliv spíše mechanické poměřování řady přesně definovaných a specifických událostí. Jako takový zahrnuje nejen hrozby vůči NATO, ale i širokou škálu indikátorů vojenských a nevojenských rizik, včetně nejistoty a nestability v euroatlantické oblasti a jejím okolí a možnosti regionálních krizí na periferii Aliance. Navíc poskytuje jak výstrahu v případě jakékoliv vznikající nestability, krize, hrozeb, rizik či důvodů ke znepokojení, jež by mohly mít dopad na bezpečnostní zájmy Aliance, tak také monitoring opadání krize.

Zde je důležité chápat, že "výstraha" není událost, ale cyklický proces, v jehož průběhu je vyhodnocována identifikovatelná krize, riziko či hrozba, je definován problém, k němuž se výstraha vztahuje, a je vypracován seznam rozhodujících indikátorů. To je ve dnešním složitějším a pestřejším bezpečnostním prostředí samozřejmě obtížnější. Dále jsou průběžně sledovány rozhodující indikátory a hodnotící matrice je aktualizována podle potřeby. Výstraha je vydána a cyklus začíná znovu. Klíčovým podtextem tohoto procesu je rozpoznání, že efektivita výstrahy závisí na míře, v jaké je integrována do opatření krizového managementu a reakce, jež mají k dispozici ti, kdo rozhodují.

Krize, které otřásly stabilitou Evropy v desetiletí, jež následovalo po ukončení studené války, nebyly pro analytiky překvapením. V Kosovu a Bývalé jugoslávské republice Makedonii* bylo například propuknutí násilností předpovídáno již řadu let před tím, než latentní napětí překypělo v prolévání krve. OSN dokonce v letech 1992 až 1998 mělo v Bývalé jugoslávské republice Makedonii* menší kontingent, UNPREDEP, jenž měl napomoci při stabilizaci této země v prvních letech její existence jako nezávislého státu a zabránit, aby se nerozpadla podobným způsobem jako jiné bývalé jugoslávské republiky. Klíčovým problémem systémů včasné výstrahy však je stanovení faktorů, které budou správně předpovídat, kdy se politické napětí zvrhne v krizi, a pomoc při utváření takové krizové reakce, která bude nevyhnutelně založena převážně na subjektivním analytickém úsudku.

Je mimořádně těžké vědět, jak a kdy bude nejlépe zasáhnout do vznikající krize

Metodologie NIWS od analytiků vyžaduje, aby s dostatečným předstihem rozhodli, které události či rozhodující indikátory mohou posloužit jako rozhodující body jakéhokoliv daného problému, jehož se výstraha může týkat. Tyto události mají být natolik rozhodující, že pokud nastanou, budou vypovídat o významné změně v probíhajícím vývoji a budou proto vyžadovat odpovídající změnu v posuzování pravděpodobného koncového stavu vznikající situace. Tím, že se analytikové zaměří na tyto rozhodující indikátory, nebude se již jejich úsudek zakládat na matematickém, mechanickém a kvantitativním přístupu k indikacím a varování. Mohou tak poskytnout kvalitativní, prediktivní hodnocení budoucího výsledku jasně definované situace.

Rozhodující indikátor je ze své podstaty definován jako významná nápověď o tom, co se děje, a o případném koncovém stavu série událostí. Ukázkovým příkladem v případě Svazové republiky Jugoslávie byla situace ve vedení. Odstoupí prezident Slobodan Miloševič, bude znovu zvolen nebo bude svržen? Mají-li rozhodující indikátory plnit svou funkci, musí být definovány tak, aby se vyskytovaly již v raném stádiu vývoje krize takovým způsobem, že pokud budou zjištěny, rozhodující činitelé budou mít čas reagovat. Musí také být spolehlivé, aby tvůrci politiky byli ochotni na jejich základě přijímat rozhodnutí. Obecně vzato indikátory musí být zjistitelné a identifikovatelné, aby byl reálný předpoklad toho, že budou zaregistrovány, pakliže budou existovat.

Bez ohledu na to, jak kvalitně je systém včasné výstrahy strukturován, závisí jeho úspěch především na úsudku a představivosti politických autorit. Politická vůle jednat, jednotlivě i kolektivně, a v případě potřeby zasahovat je v konečném výsledku důležitější než jakýkoliv nástroj včasné výstrahy. Politická vůle však závisí na více než jen analýze pravděpodobného vývoje konfliktu a je jasné, že je ovlivňována řadou dalších otázek, včetně volebních cyklů, domácích priorit, které soupeří o pozornost, a veřejného mínění. Je zvláště obtížné ji mobilizovat v raných fázích krize, kdy ještě nemusí být jasné parametry a to, co je v sázce, a nemusí jí být dost ani daleko později.

V systému NIWS má NATO exaktní a spolehlivý mechanismus pro předvídání krizí a v případě potřeby podnikání kroků k prevenci krizí a konfliktů. Aliance si zároveň vytváří politické a vojenské nástroje potřebné k tomu, aby na základě výstražných indikátorů mohla jednat, v podobě velitelství a sil vysoké pohotovosti, připravených k rychlému rozmístění. Tyto doplňující se schopnosti by společně měly přispět k zajištění toho, že Aliance bude i nadále hrát efektivní roli v oblasti zvládání krizí.

John Kriendler přednáší o problematice NATO a evropské bezpečnosti v Evropském středisku George C. Marshalla pro bezpečnostní studia v německém Garmisch-Partenkirchen. Působil jako zástupce náměstka generálního tajemníka v Divizi NATO pro politické záležitosti a později jako vedoucí sekce pro operace Rady v Direktorátu pro krizový management a operace.

...nahoru...

* Turecko uznává Republiku Makedonii pod jejím ústavním názvem.